Epidemie nás nedostane, zní z hradecké ZUŠ

Na dálku tu vyučují zpěv, hudební nástroje, výtvarnou výchovu i orchestr

  • Pokračovat ve čtení online
article_27

Půl roku připravovali děti na soutěže a koncerty. Místo nich ale museli Základní uměleckou školu Střezina v Hradci Králové zavřít. Tak jako to musely učinit i všechny další zušky v republice kvůli šíření koronavirové epidemie a vyhlášeným mimořádným opatřením. Tady se ale nevzdali.

ZUŠ Střezina neprožívá zrovna idylické období. Tahle zuška, která se dvěma tisíci žáků patří k největším v republice, sídlí uprostřed obrovského hradeckého panelového sídliště Slezské předměstí. Postupně přebírala další a další objekty Základní školy Jih, nyní již sídlí ve všech a od roku 2013 se chystá na rekonstrukci. Ta měla začít v roce 2017, ale zmatky kolem výběrových řízení a projektové dokumentace opravy stále zpomalují a oddalují. Škola tak již řadu let funguje ve značně provizorních a ne příliš vyhovujících podmínkách a koncerty dál nepořádá tak jako jiné zušky ve svých koncertních sálech, nýbrž v provizorně upravené tělocvičně.

ZUŠ Střezina už dlouhá léta marně čeká na rekonstrukci, do staré budovy zatéká. Žáci s učiteli na svou situaci upozornili v létě 2019 happeningem, na němž si postavili novou školu z krabic a pak vyšli protestovat do ulic.
ZUŠ Střezina už dlouhá léta marně čeká na rekonstrukci, do staré budovy zatéká. Žáci s učiteli na svou situaci upozornili v létě 2019 happeningem, na němž si postavili novou školu z krabic a pak vyšli protestovat do ulic.

Možná i proto ji tak jako mnohé jiné zušky nezaskočilo náhlé dlouhodobé přerušení výuky kvůli epidemii koronaviru. Na Střezině pokračují ve výuce dál – na dálku. „Jak se říká, nouze naučila Dalibora housti. Z tohoto pohledu jsou letité provizorní podmínky pro výuku jistě i dobrou průpravou pro zvládnutí mimořádných situací,“ potvrzuje ředitel.

Že je distanční výuka v případě hudebních nástrojů, orchestrů či výtvarného kroužku jen těžko představitelná? Zdejší učitelé jsou velmi vynalézaví a některé žáky jejich současná improvizace baví ještě víc než klasické hodiny.

Hudební výuka on-line může být velice pestrá a různá. Záleží na učitelích, na oboru či na věku studentů. Záleží i na tom, zda se žáci vzdělávají individuálně, nebo kolektivně, jako v případě orchestru, kapely, tanečního souboru nebo dramatického či výtvarného oboru. „Učíme se na to reagovat za pochodu,“ líčí Karel Šust, jenž kromě ředitelování učí i hru na klasickou kytaru.

Karel Šust, ředitel ZUŠ Střezina a učitel hry na kytaru
Karel Šust, ředitel ZUŠ Střezina a učitel hry na kytaru

Na Střezině mají už z doby před karanténou zavedenou elektronickou sborovnu, tedy interní portál pro učitele, která se jim nyní velice hodí. Teď toto virtuální prostředí funguje jako prostor pro sdílení nápadů, jimiž se pak inspirují ostatní kolegové. Učitelé sledují i sociální sítě, například facebookovou skupinu kantorů na zuškách Učím na ZUŠ. I ty jsou v dnešních dnech velkým zdrojem inspirace. Každý pak zvažuje, co je pro konkrétního žáka vhodné.

Většina učitelů podle jejich ředitele přijala tento nenadálý stav jako výzvu a zajímavý úkol a snažila se najít způsob, jak i nadále vyučovat své umělecké předměty, ale také jak dítě v této době zaujmout, pobavit a poskytnout mu sociální kontakt. A tak začali „skypové“ a „whatsappové“ hodiny klavíru, kytary a dalších nástrojů, hraní orchestru na dálku či malování kontur v domácnosti.

„Mně pan učitel zadal jednu skladbu a pravidelně zadává menší úkoly, třeba naposlouchat si nějakou písničku a tak. Posledně nám poslal písničku a k ní přiložil pár úkolů, v jakém je taktu, jakým začíná akordem nebo v jaké je tónině. Dalším úkolem bylo napsat na papír její části (sloky, mezihry, refrény) a kolik trvají taktů,“ líčí například své zážitky z domácí výuky Lukáš Němeček, jenž se učí na baskytaru u Petra Dlaboly.

Ten figuruje jako baskytarista a kontrabasista v nejrůznějších seskupeních od jazzového tria přes big band, taneční orchestr, hitparádovou kapelu, scénickou muziku až po komorní orchestr.

Jejich klip ocenila i kapela Chinaski

Hradecká ZUŠ Střezina o sobě dala vědět takřka celé republice. To když na kanál YouTube nahrála 18. března klip Kláranténa. Jak název napovídá, video vzniklo spojením známé písničky Klára od skupiny Chinaski a karantény, kvůli které se zdejší Akordeonový orchestr Safari nemůže scházet. A tak píseň nahráli zpěvák i každý nástroj zvlášť. Vše na dálku dirigoval jejich kapelník Radek Škeřík a jednotlivá videa pak sestříhal šikovný student. Maminka jednoho z členů orchestru se odvážila poslat video kapele Chinaski. Ta ho hned následující den, 19. března, umístila na svůj Facebook se slovy: „Ahoj, děkujeme dětem ze ZUŠ Střezina v Hradci Králové za Kláranténu :) Vyloudili jste na našich tvářích úsměv, který je teď tak potřeba! Ch.“ A pustili tak jejich klip dál do světa, kde se vzápětí setkal se značným ohlasem.

Akordeonový orchestr Safari hraje nejrůznější žánry od Bedřicha Smetany po Michaela Jacksona.
Akordeonový orchestr Safari hraje nejrůznější žánry od Bedřicha Smetany po Michaela Jacksona.

„Byl to takový první hurá nápad, jak s orchestrem zůstat pohromadě, aniž bychom se museli vidět,“ vypráví Radek Škeřík. Jeho recept na společnou píseň orchestru je velice jednoduchý: „Všichni mají doma noty, všichni mají doma nástroj, no a taky mobil, na nějž to můžou nahrát. Pak už stačilo jen vybrat vhodnou skladbu, tedy její část, napsat, v jakém tempu to mají hrát a kam to poslat.“

S takovým ohlasem nepočítal, původně šlo o materiál jen pro jejich kapelu. „Nic takového jsme nečekali, byl to příjemný bonus,“ usmívá se.

Uvažoval i o společné on-line zkoušce orchestru, jenže většina videokonferencí má prý špatnou kvalitu zvuku a kvůli nedostatečně kvalitnímu připojení tu také vzniká různě velké zpoždění u jednotlivých hráčů. Již to prý zkoušela i menší tělesa, ale došla k závěru, že synchronní hraní klade příliš velké nároky na rychlost internetu. On-line výuku tak lze využívat, spíše když učitel učí jednoho žáka na hudební nástroj.

Podobně jako v případě Klárantény pracují i na dalších skladbách. A opět se jedná jen zhruba o minutové úseky. „Přece jen to jsou ještě děti a málokdy se jim podaří nahrát více než minutový úsek bez chyby. Umělecká úroveň musí jít trochu dolů, protože distančně se to nedá dělat v takové intenzitě jako běžně,“ vysvětluje.

Výuky na dálku se chytli jen někteří, ale ti ji prý milují a chtějí po něm další a další úkoly. Zkouší natáčet i s menšími skupinkami – jen se zpěváky, jen s klavíristy, jen kytaristy či jen akordeonisty, vyučování je prý pak intenzivnější.

„Děti tuhle možnost vítají. Nejdřív se jim volno líbilo a nadšeně zasedly k on-line hrám, ale když slyšely, že to má být další dva měsíce a co se všechno nesmí, už je radost pryč. Takže možnost on-line tvoření s kapelou přivítaly,“ říká kapelník Radek Škeřík. Se svými svěřenci plánuje e-koncert a také nahrání dalšího cédéčka.

„On-line výuka orchestru je fajn. Velkou nevýhodou celé té karantény je ale to věčné sezení doma na zadku. Pokud teda nemáte zahradu. A psa,“ sdílí své dojmy klavíristka Míša Adamírová.

Na klavír učím dál, chystáme i koncert. Samozřejmě on-line

Lukáš Hrubeš je zdejší učitel hry na klavír. V prostředí Google Disku každému studentovi vytvořil virtuální složku, kam může nahrávat své výtvory, protože ne každý má možnost mít takové úložiště. Jeho součástí je i virtuální třídnice, kam píše, co mají hrát a na co si dát pozor. Do třídnice mohou psát i jeho žáci zase své postřehy a připomínky, na něž pak může reagovat. Nahrávky si poslechne, napíše k nim své postřehy nebo si s dětmi zavolá.

Lukáš Hrubeš, učitel klavíru ve své domácí improvizované pracovně
Lukáš Hrubeš, učitel klavíru ve své domácí improvizované pracovně

„S těmi, kdo chtějí, komunikuji po souhlasu rodičů přes aplikaci WhatsApp v mobilu. Posílám také třeba podehrávky, do kterých mají žáci improvizovat a výsledek mi nahrát a poslat zpátky.“

Výsledkem dle jeho slov nemá být jen to, že si udělá čárku, že něco dělají. Nejlepší kousky, ideálně videa, vybere a po souhlasu dětí z nich sestaví celovečerní koncert. Ten pak sestříhá a zveřejní pro žáky a jejich rodiče. „Není to vázáno na místo a čas, mohou si ho pustit kdykoliv z pohodlí obýváku, klidně v teplácích a s miskou brambůrků,“ usmívá se Hrubeš.

A ještě v jedné podstatné věci se bude tento již tak dost netradiční koncert lišit. Nepůjde o půl roku drilované klasické skladby. Mladý učitel chce, aby se v této napjaté době jeho svěřenci i trochu pobavili, a tak si mohou vybrat svoji jakoukoliv oblíbenou písničku a mohou ji zahrát třeba v doprovodu bratra s kytarou nebo klidně s babiččiným zpěvem. A tohoto poslepovaného koncertu na dálku se mohou zúčastnit i žáci z jiného než klávesového oddělení. „Už se mi pár skladeb vrátilo a jsou opravdu zajímavé. Jeden žák například hraje sambu a za sebou má kulisy a kytičky, aby to navodilo správnou atmosféru exotiky. Přijde mi fajn, že si díky tomu udělají z celé složité situace tak trochu srandu, což je potřeba.“

Klavírista chce, aby děti měly zuškové věci hlavně jako odreagování. Ví totiž, kolik nekonečných materiálů na samostudium jim chodí z klasických základních škol a jak jsou tím zahlcené.

Nečekaná on-line výuka nabízí přidanou hodnotu i samotnému učiteli. Najednou totiž zjišťuje, na jaký typ klavíru, piana či kláves vlastně jeho svěřenci doma hrají. „Někdo má nádherný hudební kout, notičkami je ozdobená i zeď, někdo je zase zalezlý pod schody s podivným nástrojem, který sotva hraje,“ popisuje. I tento náhled do soukromí se odehrává se souhlasem druhé strany, když žáci nechtějí video, je možné poslat i audio formát.

Silným momentem se pro něj stal i fakt, že pro mnohé jeho žáky, kteří v hodině ani doma příliš aktivně nepracovali, znamená on-line výuka pomocí moderních technologií nový impulz a vše je najednou začalo bavit.

Další výhodu distančního učení v jinak spíše krizové době vidí v tom, že se děti naučí používat moderní technologie smysluplně. A možná i až koronavirus odezní, budou na počítači nebo mobilu raději stříhat hudební klipy než pařit ubíjející hry.

Setkává se nicméně i s odmítnutím rodičů. Zvláště těch, kteří mají tři a více dětí a nestíhají s nimi pořádně ani školu. „I to samozřejmě respektuji, rodiče toho mají v těchto dnech opravdu hodně,“ říká. Jednodušší je to se staršími žáky, kteří on-line hodiny zvládnou sami. Nicméně někteří rodiče malých dětí si naopak pochvalují, že jim zuška tímto učením na dálku děti aspoň na několik hodin týdně smysluplně zabaví.

Výtvarka přes WhatsApp? Je to výzva

Marek Bělohlávek učí své výtvarné skupiny od malých dětí po seniory přes mobilní aplikaci WhatsApp. Hodina podle jeho slov probíhá v podstatě normálně, jen z domova. „Tužku a papír má doma každý a také má každý mobil. Takže třeba se sedmáky a osmáky jsme absolvovali focení detailu v jejich domácnosti. Snímky posílali na WhatsApp a mezi sebou hádali, o co se vlastně jedná,“ líčí. Jak vysvětluje, fotkami poměrně rychle získávají výtvarné zkušenosti, které by v kresbě nebo malbě získávali dlouho. Toto cvičení jim pomůže získat povědomí o tvarech, bodech, liniích či strukturách.

I takto může vypadat výuka výtvarného oboru na dálku. Žáci měli doma vyfotit nějaký tvarově zajímavý detail. Cvičení bylo zaměřeno i na vnímání domova, na objevování jeho nových podob, říká učitel.
I takto může vypadat výuka výtvarného oboru na dálku. Žáci měli doma vyfotit nějaký tvarově zajímavý detail. Cvičení bylo zaměřeno i na vnímání domova, na objevování jeho nových podob, říká učitel.

Za nejpodstatnější věc v době nouzového stavu považuje možnost udržet se svými žáky kontakt, jaký měli ve třídě. „Většina mých skupin jsou dobré kolektivy a byla by škoda to jejich propojení ztratit. A to umožňuje i takováto jednoduchá aplikace v mobilu.“ A také nezatěžovat rodiče dalšími úkoly, které musí se svými dětmi zvládnout. Komunikaci proto směruje výhradně na děti. „Rodiče mají pouze možnost kdykoli napsat reflexi či připomínku k podobě výuky,“ dodává.

Specifickou situaci vnímá jako velkou výzvu a jako zajímavý experiment – pro učitele, žáky i pro moderní technologie.

Žáci mu také přes WhatsApp mohou okamžitě posílat své výtvory, na nichž pracují, a on na ně ihned reaguje. Jako umělce ho zajímá i samotná situace naprosté izolace. „To bude také velké téma pro výtvarné ztvárnění – teenageři, kteří jsou najednou hozeni do samoty bez svých kámošů.“

Připravuje také projekt, kdy chce pomocí kreseb svých žáků vytvořit virtuální procházku po Hradci Králové a jeho památkách. „Žáci se leccos naučí kreslením historických památek a navíc vznikne i něco užitečného, elektronická mapa se všemi těmito obrázky,“ popisuje.

Výtvarné práce zadává na dálku i jeho kolegyně Jana Kvasničáková, jež nám cituje z jednoho e-mailu, který nedávno dostala s vyfoceným výtvorem: „Je fajn, že můžeme malovat, i když jsme doma,“ píší jí sourozenci Kubíčkovi.

Chci, aby děti nepřestaly zpívat

Pozitivní pohled na věc se snaží si uchovat i Alena Kubínová, která v hradecké zušce vyučuje populární zpěv. „Situace, která se odehrála, je nová, vytrhující a dává prostor pro kreativitu a pro změny ve školství. A nás kolegy to neuvěřitelně spojilo. Na jednu stranu to vítáme, na druhou stranu narážíme na přehlcenost žáků ze základních a středních škol,“ vypráví Alena Kubínová, která učí na hradecké ZUŠ Střezina populární zpěv.

Alena Kubínová, učitelka populárního zpěvu na ZUŠ Střezina a také zpěvačka a herečka
Alena Kubínová, učitelka populárního zpěvu na ZUŠ Střezina a také zpěvačka a herečka Foto: Patrick Marek

Ona sama nyní vytváří zábavné testy z hudební nauky v aplikaci Kahoot. Jde jí hlavně o to, aby děti neklesly z úrovně znalostí a schopností, které měly, něco navíc bude už jen bonus. Se svými svěřenci je v kontaktu, opakují si písničky na vystoupení, podstupují hlasová cvičení, která jim posílá. Dává jim také on-line cvičení not a notových značek.“

„Stále to bereme tak, že vystoupení, která máme naplánovaná, zatím nevzdáváme a připravujeme se na ně. Je důležité mít nějaký cíl a k němu se upnout, hlavně nepropadnout pocitu, že je to všechno jedno a už na ničem nezáleží,“ vysvětluje.

S některými žáky je v pravidelném kontaktu, s jinými se jí doposavad nepodařilo spojit. „Stačila by mi i třeba jen stručná zpětná vazba: ‚Žiju, zpívám!‘“ směje se. „Ráda bych, aby měly děti zpívání jako každodenní rutinu. Stejně tak jako dýchají, aby i zpívaly. Je to dobré na psychiku, vyčistíte si hlavu a posiluje to i břišní svaly.“

V případě delší výluky zušky by ale potřebovala děti při zpívání i vidět. „Protože pro mě je důležité nejen to, že zpívají, ale také jak u toho stojí. U zpěvu se velmi rychle fixují špatné návyky, má to velký vliv na techniku a je to pak velmi slyšet,“ vysvětluje Alena Kubínová.

Ředitel: Učitele musím v jejich e‑nápadech spíše krotit

„Jestli nějaké doporučení zaznělo ode mě centrálně, tak leda abychom naopak ubrali, že jsou rodiče zavalení učivem ze základních a středních škol – a teď ještě do toho naše cvičení,“ usmívá se ředitel Karel Šust. „Z reakcí rodičů jsme nabyli dojmu, že už jedou nadoraz a že se to na ně valí ze všech stran.“ Někteří rodiče se neozývají vůbec.

„Jeho doporučení učitelům tedy bylo, aby aktivitou nezatěžovali rodiče, ale vymysleli něco, co děti zvládají samy i třeba na úkor výrazného postupu v látce. „To opravdu nejde, u uměleckých oborů je přítomnost učitele nesmírně důležitá. Teď jsem například učil přes Skype na kytaru svého osmiletého žáčka, viděli jsme se, slyšeli se, ale zvuk je horší, má to občas zpoždění, takže toho nemůže pochytit zdaleka tolik. Ale čtrnáctiletí či patnáctiletí s tím dnes nemají absolutně problém.“

Od žáků mají zpětnou vazbu, že už je neplánované volno přestalo bavit, protože aktivit, které lze nyní v době nouzového stavu provozovat, je opravdu minimum. Spojení se zuškou je pro ně proto důležité i z hlediska sociálního kontaktu.

Základní školy to mají podle něj jednodušší než ty umělecké. Nejde jen o to, něco se naučit, pochopit, napilovat, umělecké obory mají ještě další rozměr. „Přistupuje k tomu ještě ta ‚cirkusáčtina‘, aby ten výkon byl nějak strhující, mělo to ten správný prožitek a tohle zapálení jde na dálku předat dost těžko.“

Učit on-line je podle ředitele Šusta dvojnásobná práce. Jednak časově, kdy vyučující dělá složitou přípravu a pak se snaží o zpětnou vazbu na dálku, když není vidět bezprostřední reakce. „Je v tom i trochu beznaděje, že víme, že jsme na druhé koleji až za základní školou. Chápeme, že rodiče řeknou‚ výtvarku můžeš vynechat, hlavně se věnuj matice a češtině‘.“

Upozorňuje také, že si musí dát všichni pozor, aby si „nevystříleli všechny náboje najednou“. „Tohle koronavirové období bude ještě dlouhé, tak ať máme kam postupovat a ať naše nápady nezevšední,“ nabádá, pak ale hrdě dodává: „Až jednou všechny tyhle nápady sepíšeme, bude to hodně tlustá učebnice výuky na dálku. Další epidemie už nás zkrátka nedostane!“


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form