Musíte se obklopit dobrým týmem a nadchnout jej pro věc

Říká ředitel litoměřické „Boženy“

  • Pokračovat ve čtení online
article_30

Na Základní škole Boženy Němcové v Litoměřicích je ředitelem již čtvrt století. S digitalizací výuky tam začali pět let před koronavirovou epidemií, takže on-line režim pro ně nepředstavoval velký problém. Pro ředitele Václava Hanče ostatně není nic problém. Jde podle něj jen o to, obklopit se dobrým týmem.

Václav Hanč vystudoval učitelství pro první stupeň na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Zde ho ovlivnily dvě výrazné pedagogické osobnosti – profesoři Josef Říha a Tomáš Fiala. Po celou dobu studia účinkoval ve smíšeném sboru Pedagogické fakulty, takže kromě toho, že chtěl být učitelem, zatoužil i po práci sbormistra a po vedení vlastního sboru. „No a vždycky jsem měl takové vedoucí tendence,“ usmívá se. A tak se zrodil nadšený učitel hudební výchovy, sbormistr a později i ředitel.

Václav Hanč, ředitelem litoměřické základky, které se říká Božena
Václav Hanč, ředitelem litoměřické základky, které se říká „Božena“ je už 25 let Foto: Jan Cyterák

Nejprve učil na běžné litoměřické základce, v roce 1992 dostal možnost nastoupit na tamní Základní školu Boženy Němcové, jež se měla stát školou s rozšířenou výukou hudební výchovy a jeho vytipovali jako garanta hudebního vzdělávání. Po dvou letech se konal konkurz na ředitele, tak se do něj přihlásil. Tehdy skončil druhý, ale když jeho protikandidát svůj zájem odvolal, oslovili jeho.

Pak už všechny další konkurzy vyhrál a „Boženu“, jak škole přezdívají obyvatelé Litoměřic, vede již čtvrt století. Za tu dobu udělal ze školy nevšední instituci, která dnes může sloužit jako příklad dobré praxe pro ty ředitele, již říkají, že něco nejde – jednou to jsou údajně příliš plné školní osnovy, podruhé zase příliš složité evropské dotace. „Jde všechno, jen se musí chtít,“ usmívá se ředitel Václav Hanč.

Mnoho ředitelů a učitelů říká, že školní osnovy jim nedávají prostor pro učení jinak, zajímavěji, protože pak by nestihli odučit předepsané. Je to ale skutečně tak, v době rámcových vzdělávacích programů?

Základem je vybudovat si kolem sebe dobrý tým učitelů a také si dát záležet na sestavení školního vzdělávacího programu. Postavili jsme si ho před lety z rámcového vzdělávacího programu tak, jak jsme chtěli. Připravovali jsme ho celý rok a každý rok jej obnovujeme a vylepšujeme, pečlivě na něm neustále pracujeme, přizpůsobili jsme si ho podle našich potřeb.

Na vaší škole se učí angličtina s rodilým mluvčím a od druhého stupně mají žáci druhý jazyk. O tom se může spoustě jiných základek jen zdát. Co děláte jinak, že se vám to podařilo?

Jedná se o disponibilní hodiny v rozvrhu, které jsme pro to využili. Nejde o žádnou hodinu navíc. Není na tom nic složitého.

Rodilého mluvčího využíváte nejen v hodinách angličtiny, ale i ve školní družině. Jak jste to dokázali?

Sháníme je těžce, ale zatím se to vždy podařilo. Jednoho máme pro výuku a druhý chodí na odpoledne do družiny, ten je hrazen ze šablon Evropské unie.

Základní škola Boženy Němcové v Litoměřicích
Základní škola Boženy Němcové v Litoměřicích Foto: Petr Schuster

Díky evropským dotacím si také můžete dovolit tandemovou výuku matematiky. Jaké s ní máte zkušenosti? Mnoho ředitelů říká, že tandemová výuka je v Česku nerealizovatelná, protože chybí tisíce učitelů, tak jak by mohli „plýtvat“ dva učitele na jednu hodinu…

Učitelé matematiky se shánějí opravdu těžce. Již dva roky poptáváme nového vyučujícího. K zajištění tandemové výuky využíváme také šablony Evropské unie. Tandemovou výuku jsme v minulosti měli v celé škole, kdy každá třída měla jednou za určitou dobu tandem. Osvědčilo se nám to, byli nás dokonce vyfotit z ministerstva, když dělali publikaci pro šablony. V současné době máme tandemovou výuku mezi prvním a druhým stupněm. Učitel z druhého stupně chodí na tandem do páté třídy, učitelka z páté třídy chodí na tandem do šesté. Pro děti to znamená zajímavé propojení obou stupňů, pro učitele je to poučné pro sebevzdělávání, pracují na sobě, připravují a hodnotí hodiny společně.

Řada učitelů a ředitelů šablony s evropskými dotacemi nevyužívá. Říkají, že je s tím příliš mnoho práce a papírování a že je to hrozně složité a zdlouhavé. Jaké s tím máte zkušenosti vy?

Máme s tím zatím jen dobré zkušenosti. Musíte dodržet všechny podmínky, danými šablonami stanovené. U nás je má na starosti můj zástupce Martin Hrdina, který sleduje aktuální vývoj kolem nich. Já vždy něco vymyslím, čím bychom se mohli jako škola posunout, on řekne, co je realizovatelné a jak.

Z dotací hradíte i využívání odborníků při výuce. Jak to probíhá?

To probíhá ve školní družině, kterou se snažíme vést co nejkreativněji, aby to nebylo jen hlídání dětí. Žákům se odtamtud kolikrát ani nechce. Vychovatelky proto vymýšlejí, co všechno by šlo dělat. Seznamují je třeba s různými profesemi, přišla tam například kadeřnice a ukazovala, co její profese obnáší, po souhlasu rodičů udělala dětem účesy. Nyní mají objednaného pekaře ze zdejší pekárny.

Máte i badatelský klub a klub zábavné logiky, co to je?

Badatelský klub je také ve školní družině, žáci tam dělají dětské vědecké pokusy, jedná se o hravé základy fyziky a chemie. Klub zábavné logiky je pro druhý stupeň, vyučuje ho mladá paní učitelka matematiky a fyziky – řeší logické hry, hrají strategické deskové hry a řeší strategie různých her. Jako rozvoj logického myšlení je to báječné.

Vánoční vystoupení sboru Páni kluci
Vánoční vystoupení sboru Páni kluci Foto: Páni kluci/Facebook

Ve výroční zprávě města Litoměřice za rok 2019 se na stránce věnované vaší základní škole píše, že pro výuku a komunikaci využíváte moderní výukové aplikace od Googlu a také internetový školní systém Edupage. Čili vaše škola tak trochu předběhla dobu a nezavádí tyto platformy až nyní při nucené výuce na dálku kvůli koronavirové epidemii.

Tyto bezplatné aplikace Googlu pro školství využíváme už asi pět let. Naší výhodou pochopitelně je, že můj zástupce Josef Kupka působí jako vedoucí oblastní metodik ICT, takže pomáhá i dalším školám s digitalizací vyučování a v posledních týdnech tedy hlavně se zaváděním distanční výuky. Nejdříve působil jako konzultant na Litoměřicku, nyní už v celém Ústeckém kraji. Naše děti mají od páté třídy u Googlu své účty, učitelé využívají už několik let Google Classroom, nejvíce v hodinách informatiky. Máme tři počítačové třídy, jednu s klasickými počítači a další s Chromebooky, což jsou zjednodušené notebooky. Celá škola je již také několik let zvyklá používat komplexní informační systém Edupage, kterým jsme nahradili Bakaláře. Edupage nám přijde přehlednější a vystavěný ideálně pro potřeby naší školy, nabízí i řadu nových funkcí.

Přechod na on-line výuku tedy pro vás asi nebyl moc složitý. Jak probíhal?

Myslím, že jsme si rychle stanovili priority, způsoby a podmínky distančního vzdělávání. Až později jsme si z materiálů ministerstva ověřili, že tam vše potřebné máme. Kolega Josef Kupka uspořádal pro naše učitele školení, naučil je používat videokonference v aplikaci Hangouts Meet, kde se mohou potkat s celou třídou na on-line výuce. Proškolil je také na používání internetové tabule Jamboard od Googlu. Učitelé mohou sdílet svou obrazovku a v tomto programu psát a vkládat obrázky. Hlavně šlo o to, abychom se rychle rozkoukali. Věděli jsme, že od nikoho nemůžeme čekat nějaké rady, a chtěli jsme pro naše žáky zajistit, aby výuka pokračovala dál v nějakých přijatelných podmínkách. Urychleně jsme si zavedli s učiteli on-line poradu a na web podpory jsme jim dali materiály. Po týdnu jsme už zaváděli on-line výuku a jedeme ji celou dobu.

Jakým způsobem máte koncipovanou on-line výuku na prvním stupni? Protože mnoho škol tvrdí, že to nejde, že si tak malé dítě samo s technikou neporadí.

Na prvním stupni hodně spolupracujeme s rodiči. Jsme sice velká škola, máme téměř 500 žáků, ale s rodiči udržujeme intenzivní vztahy a s mnohými se velmi dobře známe. Udělali jsme to tak, že jsme nejprve proškolili učitele na druhém stupni a zavedli on-line výuku tam. Po 14 dnech mimořádného stavu jsme začali zavádět on-line výuku i na první stupeň, protože kontakt s pedagogem je nenahraditelný. Viděl jsem paní učitelku, jak se poprvé spojuje se svými prvňáčky, a bylo to opravdu velmi roztomilé. Na první hodinu jsme samozřejmě oslovili rodiče. Poprosili jsme je, aby tam byli spolu s dětmi, ukázali jim, jak se aplikace spouští, jak se zapíná mikrofon. Nyní už děti fungují převážně samy.

Baví je on-line výuka?

Jsou na ni natěšení. Učím tak i hudební výchovu a spokojeni jsou žáci i rodiče. Čtou si na dálku ve slabikáři, ukazují ho na obrazovce, všechno jde. A nyní nás čekají přes Hangouts Meet i rodičovské schůzky.

Vaše škola nabízí také on-line doučování. Jak probíhá?

Máme ve škole asistentky pedagoga, určené dětem s obtížemi, které potřebují zvláštní péči. Asistentky mají také přístup do školního systému, přes něj se připojují podobně jako učitelé a mají s dětmi nějaké hodiny navíc, případně odděleně od třídy. Probírají látku pomalejším tempem a něco jim dovysvětlují.

Neřešili jste problémy s rodinami, které nemají potřebnou techniku či internetové připojení?

Jelikož jsme žádanou školou v centru města, tak sociálně slabé rodiny v podstatě nemáme. Ale máme tu vícečetné rodiny, které neměly vybavení pro tolik dětí. Třídní učitelé dostali za úkol zjistit, jaký je stav, a zapůjčili jsme jim dohromady asi dvacítku Chromebooků.

Dětem se snažíte zpříjemnit domácí studium a sociální izolaci i pořádáním soutěží. Jak se to osvědčuje?

Využíváme služeb asistentky pedagoga Miloslavy Ladové, která se mnou spravuje facebookové stránky školy. Nejdříve jsme vyhlásili výtvarnou soutěž, přišla nám spousta krásných uměleckých děl, pak jsme pořádali hudební soutěž a přišlo nám přes padesát videoklipů většinou výborné úrovně. Něco natáčeli rodiče, něco si natáčely děti samy. Jeden prvňáček se natáčel sám a stíhal bubnovat do sešitu, dirigovat i zpívat. Byl úžasný, dostal zvláštní cenu poroty. Potom následovala fotografická soutěž a nyní probíhá literární. Jsou do ní zaangažováni všichni učitelé češtiny a žáci jim posílají příběhy a básně na téma naší školy nebo našeho města.

Tak to jdete trochu ve stopách Boženy Němcové, podle níž se škola jmenuje, neboť sídlí ve stejnojmenné ulici. Ostatně vaší škole se v Litoměřicích říká „Božena“…

Václav Hanč (vepředu) coby sbormistr komorního pěveckého sboru Páni z Kalicha
Václav Hanč (vepředu) coby sbormistr komorního pěveckého sboru Páni z Kalicha Zdroj: I. Cyterová

Město Litoměřice má 25 tisíc obyvatel a dost se tu známe. A naše škola je prostě mezi obyvateli známá jako Božena. My i ten náš školní vzdělávací program máme nazvaný jako „Božena - harmonická škola“. Harmonie je soulad a i hudební disciplína, takže se nám do toho promítá vše, co je pro nás důležité - harmonický rozvoj osobností našich žáků.

Co vám ve výuce na dálku nejde? V čem máte slabiny?

Museli jsme na začátku pohlídat ty, co se nepřipojili a zaúkolovali jsme je jiným způsobem. Ale i je jsme již po technické stránce vybavili. Pak jsme také řešili, že zejména starší žákyně se nechtěly připojovat na kameru, nechtěly být vidět, že nejsou doma upravené. Tak jsme jim vysvětlili, že paní učitelka je také na kameře a také si kvůli tomu musí přivstat, tak ať si také přivstanou a upraví se a nalíčí. A že i doma je dobré chodit upravený.

Mnoho tříd jede on-line hodiny pouze přes audio, bez videa - některé školy se mimo jiné obávají, že by si žáci pořizovali záznamy, fotili si či natáčeli učitelku nebo spolužáky…

Já i moji kolegové víme, že můžeme být nahráváni a musíme na to být připraveni. Respektujeme, když někdo kameru nemá. Ale jinak jsme rodičům vysvětlili, že my učitelé jsme také na kameře a že se dá s třídou lépe pracovat a komunikovat, když se všichni vidíme. V Hangouts Meet mám mřížku, kde vidím celou třídu, při hodině se žáci normálně hlásí a já je vyvolávám.

Na škole máte dívčí i chlapecký sbor. Jak se vám s nimi podařilo proniknout na mezinárodní scénu a začít z ní vozit úspěchy?

Já jsem dirigentem chlapeckého sboru Páni kluci a kolega Roman Pallas vede Puellae cantantes. S Pány kluky jsme se účastnili mezinárodních přehlídek a soutěží, odkud jsme si přivezli řadu stříbrných a zlatých medailí. Oba sbory se účastnily opakovaně i Světových sborových her, což je jakási olympiáda sborů, odkud mají stříbrná a zlatá ocenění. My s kluky v open kategorii a dívčí sbor, který patří k evropské sborové špičce, v kategorii champions. Sbory jezdí do různých zemí světa včetně Afriky a Ameriky. Také naše škola pořádá svůj sborový festival, na kterém jsme v průběhu let přivítali řadu vynikajících sborů z Česka i Evropy, Ameriky a Asie.

Dívčí pěvecký soubor Puellae cantantes získal v roce 
                      2018 zlaté medaile na Světových sborových hrách v Jihoafrické republice
Dívčí pěvecký soubor Puellae cantantes získal v roce 2018 zlaté medaile na Světových sborových hrách v Jihoafrické republice Zdroj: Puellae cantantes Facebook

Kde se vezmou v Litoměřicích takhle úspěšní zpěváci?

Když jsem do školy nastoupil, fungoval ve škole jeden sbor, Plamínek. Z něj potom vznikly Puellae cantantes a já jsem poté založil chlapecký sbor. Děti mají sborový zpěv ve školní výuce, ale věnují zkouškám spoustu dalších hodin mimo rozvrh. Každý sbor má pět oddělení od předškolní přípravky až po dospěláky. Nechodí sem jen naši žáci, ale i vybrané děti z ostatních zdejších škol. Ty nám vycházejí vstříc, aby jejich žáci mohli vše potřebné absolvovat. Navíc každý sbor má svůj spolek, který zajišťuje sbor materiálně - Klub přátel chlapeckého sboru Páni kluci a občanské sdružení Puellae cantantes. Výjezdy do zahraničí jsou velmi nákladné, naprostou většinu hradí rodiče. Jsme také velmi rádi, že máme podporu v našem městě a Ústeckém kraji. Například rozpočet na Jihoafrickou republiku, kde jsme se účastnili olympiády pěveckých sborů, byl přes milion korun. To byla ale naprosto výjimečná akce.

Václav Hanč coby sbormistr s chlapeckým pěveckým souborem Páni kluci
Václav Hanč coby sbormistr s chlapeckým pěveckým souborem Páni kluci Foto: Páni kluci/Facebook

Na škole také funguje aktivní spolek rodičů, máte certifikát Rodiče vítáni od organizace EDUin, který dostávají školy otevřené a vstřícné rodičům. Jaké postavení u vás rodič má?

Rodiče jsou pro nás základ, o který se opíráme. Velmi úzce s nimi spolupracujeme. Nepořádáme pouze rodičovské schůzky, ale alespoň dvakrát ročně nějaké akce pro děti a rodiče. Třídní učitelé chodí se svými žáky a jejich rodiči na výlety, opékají buřty. Někdy se jen sejdou v parku a povídají si, a nebo pořádají nějakou společnou dílnu. Tím se mnohem lépe poznáme a snadněji se pak řada věcí řeší. Mně teď velmi často chodí žádosti o potvrzení ošetřovného, aby mohli rodiče zůstat v době uzavření škol s dětmi doma. A často jsou v tom e-mailu připojena i ještě moc pěkná slova ke škole, což mě hrozně těší. Myslím, že naše vztahy s rodiči jsou opravdu velmi pěkné.

Zaujalo mě také, že vaše škola má venkovní učebny. Jak vypadají a jak se v nich učí?

Máme nově zrekonstruované venkovní hřiště s umělým povrchem. A při té příležitosti jsme si nechali rekonstruovat i dvě venkovní posezení pro děti. Jedná se o jeden přístřešek a jedno nekryté sezení, které výborně slouží jako venkovní učebny. Máme tu také jezírko s rybami a "arboretum", v němž mají všechny stromy svůj popisek. Děti sem mohou chodit i o velké přestávce nebo jen tak relaxovat po škole.

Na učení venku panují dva zcela odlišné názory – jedni říkají, že děti se vůbec nesoustředí a jen koukají „kde co lítá“, druzí zase, že se jim okysličí mozek, pookřejí a jsou v hodině aktivnější. Co si o tom myslíte?

Všechno s mírou. To si prostě vezmete nějakého Míru s sebou, a on to všechno zařídí. Ne, to si dělám legraci. Důležité je zvážit, kdy taková hodina bude přínosem a kdy ne, aby nešlo o ztracený čas. Když je v létě například už hodně teplo, tak se tam žáci cítí příjemněji než uvnitř.

Když vás tak poslouchám, mám pocit, zda v tom jezírku nemáte zlaté rybky, které vám plní všechna přání na počkání…

No jistě, jsou to zlatí karasi. Ne, ne, žertuji, jsou to červení karasi a vše si musíme zařídit sami. Všechno se daří jen tehdy, když správně funguje celý tým – mí zástupci, na něž se můžu spolehnout, a tým mých učitelů, kteří se nechají nadchnout pro věc. A síla tohoto fungujícího dobrého týmu se pak právě projeví v dobách krize, jako je tato. Nemám tu teď jediný problém, i třeba učitelky v předdůchodovém věku si uvědomily, že je potřeba zapojit moderní technologie do vyučování a vzaly to za své.

Ale určitě musí existovat něco, co byste ještě rád zlepšil, na čem byste rád zapracoval…

Ano, naše škola je taková krásná novoromantická budova s věží a má velké půdní prostory. V nich bychom v budoucnu rádi viděli dvě multifunkční učebny. Je to takové naše velké přání na zřizovatele, doufáme, že se toho dočkáme.


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form