Na smíchovské průmyslovce učí i studenti

Nyní vzdělávají celé Česko v učení na dálku

  • Pokračovat ve čtení online
article_26

Smíchovská střední průmyslová škola si svou digitální revoluci prožila již před 10 lety. Nyní pomáhá se zaváděním výuky na dálku a on-line nástrojů i jiným školám, které k urychlené digitalizaci donutila koronavirová epidemie a nucené uzavření tříd.

Zatímco jiné školy v těchto dnech zejí prázdnotou nebo se tam pohybují maximálně učitelé, ve Smíchovské střední průmyslové škole v Praze se i teď objevuje několik studentů. Ve škole se nachází zcela nové filmové studio, takzvaný Mediální dům Preslova. Reportér Vojtěch Linha si sem zve odborníky, kteří mají co říct k on-line výukovým programům či k aplikacím, jež umožňují vyučování na dálku. Pořádají tu také on-line semináře, jak jednotlivé nástroje používat. Kameramani i střihači jsou stejně jako Vojta místní studenti. A celý mediální dům vede čerstvý absolvent Tomáš Berka.

„Jako škola s oborem informačních technologií jsme se rozhodli udělat analýzu programů, které se dají využít k on-line vyučování. Zmíněné programy mohou pomoci učitelům a žákům ke vzdálené výuce,“ píše se na stránkách Učíme.online, které „Preslovka“ vytvořila speciálně kvůli zavření škol v době koronavirové epidemie.

Mediální dům Preslova. Studenti tu začínají natáčet 
                      výuková videa o online výuce pro učitele z celé republiky.
Mediální dům Preslova. Studenti tu začínají natáčet výuková videa o online výuce pro učitele z celé republiky. Foto: Zuzana Hronová

Na stránkách vysvětlují, co je e-learning, jak lze ve vzdělávání využívat komunikační technologie a jak je možné se žáky pracovat na dálku, a dokonce i v reálném čase. „E-learning může být streamování přednášek, vytváření kvízů pro studenty nebo například elektronická kniha. Může napomoci dále vzdělávat studenty i bez fyzického kontaktu s učitelem. Tento styl výuky už praktikuje mnoho moderních škol. K e-learningu nejsou třeba žádné speciální pomůcky či nástroje. Stačí vám mít připojení k internetu a počítač nebo notebook,“ vysvětlují učitelům.

Přidávají přehled jednotlivých nástrojů od dobře známých Google aplikací jako Hangouts či Classroom až po speciálnější jako Slack, Moodle či Kahoot. A vysvětlují, jak jednotlivé programy fungují, jak se v nich lze setkávat se svojí třídou, sdílet data, vytvářet kvízy, pořádat skupinové hovory, videokonference či běžnou chatovací skupinu.

„Programů na e-learning je celá řada, my jsme se snažili vybrat ty, které nás oslovily nejvíce nebo s nimi máme nějakou zkušenost. Na většinu uvedených programů je nutná pouhá registrace na jejich webových stránkách nebo v mobilní aplikaci, která nezabere déle než pět minut,“ vysvětlují studenti ze smíchovské průmyslovky svůj výběr. Do toho ve svém mediálním studiu natáčejí inspirativní rozhovory o on-line výuce či instruktážní videa.

Smíchovská střední průmyslová škola
Smíchovská střední průmyslová škola. Foto: Zuzana Hronová

Možná se to zdá jako moc velké sci-fi, ale futuristická je vlastně celá smíchovská průmyslovka i vize zdejšího ředitele Radko Sáblíka. „Mediální dům Preslova jsme stejně chtěli v březnu slavnostně otevírat, takže na tom se nic nezměnilo. Pouze jsme využili situace, která nyní nastala v souvislosti s koronavirovou epidemií. Jde nám o vzorové ukázkové hodiny, ke kterým se učitelé on-line připojí a na konci mohou pokládat dotazy,“ popisuje.

„Původně jsme si představovali zahájení provozu v Mediálním studiu opravdu jinak. Chtěli jsme ve spolupráci s ministerstvem školství zahájit přípravu propagace Strategie 2030+, naplňovat obsahem náš portál Presloviny.cz. Situace kolem šíření koronaviru ale naše plány výrazně změnila,“ říká Daniel Fric, student třetího ročníku smíchovské průmyslové školy a zástupce ředitele Mediálního domu Preslova. „Nevíme, jak přijmou naši snahu ředitelé škol, učitelé či veřejnost. Ale snažíme se pomoct v rámci svých možností a schopností,“ dodává.

Zároveň tu spustili studentské Rádio Ámos, kde začali natáčet podcasty na téma Jak učit na dálku v době koronavirové krize. „Původně jsme chtěli provoz rádia zahájit až po letních prázdninách, ale rozhodli jsme se začít hned,“ připojuje se další třeťák a zvukař Mediálního domu Thanh Hoang Tien. „Také obsah našeho rádia bude pochopitelně jiný. Chceme dát prostor odborníkům, ředitelům, učitelům a studentům, aby mohli sdělit své zkušenosti s probíhající výukou v době uzavírky škol a se zaváděním její on-line podoby,“ přidává vysvětlení.

Obě platformy, tedy Učíme.online i Rádio Ámos, vyzývají učitele a ředitele, aby jim posílali své příklady dobré praxe, jak učit na dálku, aby je mohli šířit dál po celé republice.

Virtuální školu mají už 10 let, většina země ji objevuje až nyní

Na Smíchovské střední průmyslové škole najeli na on-line výuku rovnou. Mnozí učitelé tu vyučují na dálku pomocí sdílené obrazovky, k níž jsou všichni žáci připojení. Průmyslovka má svou „virtuální školu“, kam se i dříve zavěšovaly výukové materiály. Učitelé virtuálně seskupovali své třídy buď přes Google Classroom, nebo přes Microsoft Teams.

„Na virtuální škole jsou umístěné interní informace pro pedagogy i pro studenty. Do některých sekcí je omezený přístup, například zprávy vedení školy určené zaměstnancům si nemohou přečíst studenti. Každá třída má svoji elektronickou nástěnku, kde jsou umisťovány informace od učitelů. Ti další informace přidávají v rámci nástěnek svých předmětových komisí či konkrétních předmětů. Součástí virtuální školy jsou nové informační portály s tématy jako maturity, nabídky zajímavých přednášek nebo soutěží. Vytváří se portál Věda a technika, kde jsou již k dispozici některé osobnosti z této oblasti a další se připravují, čehož mohou využít jak studenti, tak pedagogové. Zajímavým a inspiračním portálem je archiv maturitních projektů.“

Takto smíchovskou virtuální školu nepopsal ředitel Radko Sáblík nyní, ale už v prosinci 2010, na svém webu Sablik.eu. Ve škole systém používají už devět let, zatímco mnoho jiných škol s ním dosud ještě ani nezačalo, popřípadě používají velmi zeštíhlenou verzi v podobě elektronické žákovské knížky v systému Bakaláři. O tom, že značně předběhl dobu, svědčí nejen propast 10 let, ale i tehdejší negativní a zděšené reakce jeho nejbližšího okolí. Část pedagogického sboru se dokonce pokusila o puč s úmyslem svrhnout ho z jeho dosud neotřesitelné pozice ředitele a zamezit těmto revolučním změnám. V této snaze podle něj posílali i řadu anonymních a vykonstruovaných udání.

Nesnášej mi argumenty, proč to nejde. Začni přemýšlet, 
                      jaké řešení zvolit, aby to šlo. Tak zní oblíbené motto Radko Sáblíka.
Nesnášej mi argumenty, proč to nejde. Začni přemýšlet, jaké řešení zvolit, aby to šlo. Tak zní oblíbené motto Radko Sáblíka. Foto: Lukáš Oujeský

„Krize nastala v roce 2011, kdy jsem začal s výraznou digitalizací vzdělávání, zaváděl jsem informační systém školy, trval jsem na vyšší míře využívání IT ve výuce i u všeobecně vzdělávacích předmětů,“ popisuje Radko Sáblík ve své knize Učit jde i jinak aneb Školství je jak stařenka o holi. „Rovněž jsem požadoval větší míru kooperace mezi vyučujícími a studenty, ne jen model jednoho‚ nábožně poslouchajícího‘ a druhého ‚božského‘ vykladatele pravdy. Ale především šlo o ty nešťastné informační technologie, vůči kterým měli někteří odpor a jiní se jich báli. Pro další jejich používání znamenalo v jejich uvažování práci navíc, změnu návyků a stereotypů,“ pokračuje.

Podobný odpor řeší o 10 let později, v čase vzdělávací Strategie 2030 a digitalizace výuky, mnohé dnešní školy. A některé si také v době koronavirové krize uvědomují, že nebýt této fobie nejen z digitálních technologií, ale právě ze změny návyků a stereotypů, situaci by nyní mohly mnohem lépe zvládnout.

Nejvíce problém pociťují maturanti a žáci, kteří se chystají na přijímačky na střední školy. Hlavně ti by potřebovali videokonference s učitelem či výklady učitele na videích. Vedoucí IT oddělení Smíchovské SPŠ Jan Černohorský na zdejší škole zprovoznil pro učitele napříč republikou speciální stránky, kde mohou tato výuková videa se svými žáky nebo studenty sdílet.

Zrušené vyučování spouští „reformu“ školství

Pakliže školám po dalších dnech a týdnech nezbude už nic jiného než se pokusit vyučovat na dálku, koronavirová epidemie by mohla významně přispět k jisté „reformě“ školství. Jednak k digitalizaci výuky, neboť dostupné on-line materiály si mohou učitelé oblíbit a mohou poznat jejich výhody, jednak k individualizaci vyučování, kdy učitel slabším žákům naposílá materiály na opakování a naopak těm rychlejším a zvídavějším pošle odkazy na záludné kvízy ze svého předmětu.

A mohla by mít ještě jeden efekt. Velká část vzkazů od učitelů svým žákům teď zní: Nastudujte si látku, a když bude někomu něco nejasného, ptejte se mě. Nebo ještě lépe: Nastudujte si látku a do sdíleného dokumentu pište nejasnosti. Proberu je s vámi pozítří na videokonferenci na tomto odkazu v devět hodin.

Škola nás baví, protože nás učí to, čemu se chceme v budoucnosti 
                      věnovat. Máme tu vše, co potřebujeme, 
                      vysvětlují studenti, proč tu dobrovolně pracují od rána do večera.
Škola nás baví, protože nás učí to, čemu se chceme v budoucnosti věnovat. Máme tu vše, co potřebujeme, vysvětlují studenti, proč tu dobrovolně pracují od rána do večera. Foto: Zuzana Hronová

„Studenti se naučí sami se učit. To ale neznamená, že si udělají výpisky, ty se našprtají a pak je někde odvykládají. To znamená, že se budou sami snažit přijít věci na kloub,“ říká k tomu Radko Sáblík. „Hodně se mluví o tzv. obrácené škole - studenti mají k dispozici materiály na další hodinu, na ni se připraví a v dané hodině probírají už jen věci, kterým nerozuměli, a diskutují o problémech. Učitel tak funguje jako konzultant, ne jako vykladač nějaké pravdy,“ přibližuje tuto variantu výuky, při níž se ušetří spoustu času, který běžně zabírá sáhodlouhý výklad pedagoga.

Digitalizaci výuky, o níž si dnes mnohé konzervativnější školy zatím jen vzrušeně šeptají, na Smíchově provozují již od roku 2011. Jenže tahle škola byla vždycky o dost napřed, nejen ve vývoji nových technologií, ale i v domýšlení důsledků. Pakliže se země zblázní do chytrých domácností a obecně do internetu věcí (tedy pro síť fyzických zařízení osázených softwarem a senzory a schopných vzájemně se propojovat a sdílet data), musí také někdo pomyslet na to, zda je tento systém vlastně bezpečný.

Zda se do něj nemůže nabourat hacker a jestli kvůli vzájemnému propojení třeba přes školní kopírku nemůže zasáhnout celou školu. A zda podobným principem nemůže paralyzovat „chytrou“ nemocnici nebo třeba „chytrou“ elektrárnu. Jako první proto na Smíchově začali vyučovat předmět kybernetická bezpečnost.

Míříme do tajemně vyhlížející lehce potemnělé a zeleně podsvícené místnosti plné vysokých černých křesel a počítačů. Nacházíme se v Kybernetickém polygonu. „Tady máme takzvané hodné hackery,“ usmívá se Sáblík. Zdejší studenti tu firmám testují jejich systémy tím, že se do nich snaží nabourat. Z jeho líčení vyplývá, že jde v podstatě o práci snů. „Vloupávají se jim do programu, najdou jeho slabá místa a ještě za to dostanou zaplaceno. To je docela dobré, ne?“ Upozorňuje, že půjde o jednu z nejžádanějších profesí. Jak začíná být všechno propojené se vším, není už dnes problém zaútočit na systém třeba prostřednictvím kopírky či kamery.

Studenti pomáhají s učením už před maturitou

Člověku vrtá hlavou, kde na takové supermoderní obory jako kybernetická bezpečnost, chytrá domácnost, internet věcí nebo virtuální realita bere škola vyučující, když i sehnat kvalitního učitele informatiky se jinde rovná malému zázraku. To ředitel objasňuje názorně, když na chodbě ukazuje tabla studentů, absolventů a učitelů.

Ukazuje se, že jde o plynulý proces – nadšený technik zde nejprve studuje, při studiu již pomáhá s výukou předmětů, s přednáškami či workshopy a po maturitě plynule přejde do učitelského sboru. Při tom většinou studují vysokou školu a často také podnikají. I s podnikáním většinou začínají na škole, která funguje jako inkubátor i akcelerátor. Vzniká zde nespočet start-upů, řada z nich se dokázala prosadit na trhu.

Kybernetický polygon. Zdejší studenty používají firmy 
                      jako hodné hackery. Jde o práci snů_ snažíte se nabourat 
                      do systému podniku, a ten vás za to ještě platí.
Kybernetický polygon. Zdejší studenty používají firmy jako hodné hackery. Jde o práci snů_ snažíte se nabourat do systému podniku, a ten vás za to ještě platí. Foto: Zuzana Hronová

„Mnohé studenty tu mám i večer a o víkendu, mají tu laboratoře, dílny, výpočetní techniku. Některé prostory si sami pomáhali zbudovat. Ti pak zapomenou školu opustit a stanou se z nich zdejší učitelé,“ popisuje ředitel, jak to chodí v jeho tak trochu jiné škole. Důležité podle něj je mít studenta za svého kolegu, dát mu důvěru, ale zároveň i zodpovědnost. A také v něm nevidět jen budoucího řadového zaměstnance, ale třeba šéfa firmy. Nebo podnikatele, inovátora, vynálezce. Ostatně najdeme tu i předměty jako prezentační dovednosti, výchova k podnikání či IT v praxi.

Kolem právě prochází maturant Filip Zíka, jenž má ten den na starosti přímý přenos z otevírání Mediálního domu Preslova. „Pan Zíka má jako maturitní projekt výuku dronů. S dalšími partnery připravuje skripta pro volitelný předmět výuka dronů a od příštího roku ho tu bude učit. Připravuje se na to tedy již během studia,“ líčí Sáblík. Vedoucí Mediálního domu Tomáš Berka se ředitele ptá na detaily slavnostního přestřihávání pásky u studia. „Pan Berka už na živnosťák natáčí s kolegou reklamy,“ podotýká Sáblík.

Pokračujeme v prohlídce po jeho „sci-fi škole“, která je plná překvapení. Třeba laboratoř virtuální a rozšířené reality. Na dotaz, zda se tu studenti učí, se ředitel jen zasměje: „No to by bylo trochu málo. Tady studenti tu virtuální a rozšířenou realitu sami vyvíjejí,“ říká. Jejich aplikaci lze stáhnout na Google Play, stačí si vyhledat Studio 301, jak se jmenuje tento studentský projekt.

Radko Sáblík a jeho svěřenci ukazují, jaké aplikace v rámci 
                      výuky virtuální a rozšířené reality již vyvinuli.
Radko Sáblík a jeho svěřenci ukazují, jaké aplikace v rámci výuky virtuální a rozšířené reality již vyvinuli. Foto: Zuzana Hronová

Když se přesouváme k další specializované učebně, zkouším najít nějaké technologické slabiny školy. „Tak co třeba výuka češtiny?“ zeptám se takřka triumfálně. „No když jsem tam byl naposled, učitel jim řekl, ať si na internetu najdou přes mobily Máchův Máj, že si ho rozeberou. Kdo mobil neměl, tomu půjčil tablet, učebnice jsem tam vůbec neviděl,“ stroze popisuje Sáblík.

Studenty ředitel zásadně oslovuje „pane“. A nesnáší, když mu někdo tvrdí, že současná generace je daleko horší a nezvladatelnější než dříve. „Není horší, není agresivnější, ale je výrazně jiná,“ upozorňuje a vysvětluje, že pedagogové si musí uvědomit, že už si nevystačí s konstatováním „tak to prostě je a hotovo“. Dnešní student se s tím nespokojí, nebojí se zeptat či polemizovat. Konzervativní učitelé to však podle Sáblíka berou jako drzost, když jim už nestačí jen vědomosti předávat, ale musí je i obhajovat.

Zatímco od autoritářství k demokracii přešel český stát již před třemi desítkami let, mnozí pedagogové se tuto změnu stále bojí vpustit za dveře učebny. Atmosféra strachu jim vyhovovala, spoléhat se na svou přirozenou autoritu se obávají. „V autoritářství se prostě něco nakáže a strach nikomu nedovolí se ozvat, natož se bouřit. V demokracii je potřeba přesvědčovat, vysvětlovat. Na druhé straně demokracie není anarchie. To je nutné neustále studentům vtloukat do hlavy. Jsou zkrátka povinni respektovat základní pravidla,“ vysvětluje ředitel. Mezi ně prý patří hlavně zásady slušného chování a respekt k osobám výše postaveným.

Škola, kde studenti chtějí být i večer či o víkendu

Vstupujeme do laboratoře chytré domácnosti, čekám počítač a hlasového asistenta. Jenže za nenápadnými dveřmi vedoucími z dílny se skrývá celý mezonetový byt i s koupelnou a chytrým zrcadlem. Další chytré vybavení studenti vyvíjejí v rámci předmětu technologie chytrých měst a domů, teď například chytrou ledničku.

Potkáváme tu Petra Štěpánka, jehož jméno mohla veřejnost zachytit ze článků o tom, jak už v 15 letech sestrojil robotickou ruku. Mimochodem na 3D tiskárně, kterou si také sám vyrobil. Mnohé součástky s oblibou hledá na skládkách. „Také se stal Studentem České republiky, loni v květnu u nás maturoval, v červnu už se stal vedoucím našich dílen a to mu ještě nebylo dvacet. Jo a taky tady přednášel evropským učitelům, kteří u nás byli na exkurzi. A chodil přednášet o 3D tisku,“ představuje ho ředitel.

Při prohlídce chytrého domu vyslovuje Petr Štěpánek své pochybnosti o tomto směru vývoje. „Lidi si snad začínají uvědomovat, jaký to má dopad na jejich osobní svobodu a soukromí. Pokud si to opravdu začnou uvědomovat, pak chytré domy nebudou ta správná cesta.“

Petr Štěpánek. V patnácti letech sestrojil robotickou ruku, vytiskl 
                      si ji na 3D tiskárně. Tu si také sám sestavil, z věcí ze smeťáku. 
                      Loni v květnu na smíchovské průmyslovce maturoval, v červnu se stal vedoucím zde
Petr Štěpánek. V patnácti letech sestrojil robotickou ruku, vytiskl si ji na 3D tiskárně. Tu si také sám sestavil, z věcí ze smeťáku. Loni v květnu na smíchovské průmyslovce maturoval, v červnu se stal vedoucím zde Foto: Zuzana Hronová

Jak aktivity na průmyslovce a svůj start-up stíhá se studiem biomechaniky na ČVUT? „No tak teď to zrovna jde,“ usmívá se s poukazem na „koronavirové prázdniny“. „Ale jinak jsem tu obvykle do večera a o víkendech. Mě baví to, co dělám, tak mi to nedělá problém.“

Na Petru Štěpánkovi coby vedoucímu dílen nyní leží další z mnoha projektů školy – vybudování coworkingového centra. „Profesionální coworkingová centra jsou plná pokročilejších podnikatelů a freelancerů. My ho chceme mít více pro studenty. A taky zde chceme propojit makerspace, tedy otevřenou dílnu pro veřejnost s coworkingovým centrem, což v Praze těžko najdete. Pokud rozvíjíte hardwarový start-up, tak je pobyt v těchto dvou místech skoro jedna ku jedné a musíte stále přebíhat. Takže tenhle prostor vyřeší oboje,“ vysvětluje hlavní myšlenku.

Tady má od září fungovat studentské coworkingové centrum, 
                      které bude zároveň veřejnou dílnou a event placem.
Tady má od září fungovat studentské coworkingové centrum, které bude zároveň veřejnou dílnou a event placem. Foto: Zuzana Hronová

Obrovské prostory, které kdysi sloužily jako bazén, zatím plné stavebního materiálu, čeká zásadní proměna v patrovou místnost, jež by měla sloužit i jako „event space“. „Koronavirus má aspoň jedno pozitivum, bude se nám tu lépe stavět, protože hlasitou stavbu s výukou lze jinak dost těžko skloubit,“ pochvaluje si.

„Chceme tu pořádat společné akce pro podnikatele a aktivní studenty, dát jim možnost potkat se a sdělit si tu své nabídky a poptávky. Studenti tu jsou zvyklí i na manuální práci, kromě zednických prací si troufnou na vše ostatní,“ říká. Hotovo má být v září. Štěpánek lituje, že se vše nestihne už do letních prázdnin a odkrývá tak jinou tvář studentských prázdnin.

„Letní prázdniny jsou ideální pro práci na vlastních startupových projektech, pro vývoj produktu. Máte na všechno souvislý čas, nemusíte to dohánět po večerech a po nocích,“ líčí. Na námitku, že takhle moc studentů letní prázdniny nepojímá, a místo toho buď lenoší nebo třeba pomáhají v rychlém občerstvení, říká: „Tak to je jejich problém. Tady to prostě funguje jinak. Chceme něco dokázat a škola nás v tom maximálně podporuje.“

Ale zpět ze sci-fi procházky do reality. Ptám se ředitele smíchovské průmyslovky Radko Sáblíka, zda jeho futuristická škola může naučit ty konzervativní za pár dnů on-line vyučování, když dosud třeba používaly maximálně e-mail. „Ty konzervativnější subjekty donutí okolnosti. Stejně jako Dalibora bída. A my bychom jim s tím právě mohli pomoct,“ věří.

Obecně ale považuje český učitelský stav za velmi konzervativní, s malou ochotou ke změnám, zvláště těm radikálnějším. „Pokud však nechceme talentované studenty omezovat v jejich rozletu, pokud nechceme, aby se prosadili ne díky nám, ale spíše navzdory nám, tak musíme změny provést. České školství není tak špatné, jak se píše. Jen mu chybí k těmto změnám odvaha.“


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form