Přílišná samostatnost může školám škodit

Školství chybí pomocný článek mezi řediteli a státem

article_10

V minulosti byl problém s tím, že zřizovatelé často vybírali do vedení školy ředitele na základě známosti.

Na mnoha školách se dnes děti učí matematiku podle alternativní metody profesora Milana Hejného. Nebo nedostávají známky, učitelé je místo toho hodnotí slovně. O stylu výuky nebo jejím hodnocení dnes rozhodují sami ředitelé po dohodě s učiteli. Žádný úřad jim do toho mluvit nemůže. Nejblíže má ke škole její zřizovatel, tedy v případě základních škol obec a v případě středních škol kraj, ten však odpovídá především za správní a finanční věci. Škole posílá peníze na provoz, platí za rekonstrukce budov, jmenuje ředitele nebo třeba kontroluje, jak ředitel s penězi hospodaří.

Je to ale ředitel, kdo vymýšlí vizi školy, stanovuje metody výuky, vybírá učitele či sestavuje skladbu předmětů. České školy v mnohém fungují velmi samostatně. Dokonce natolik, že mají největší míru autonomie v rámci zemí OECD. Stát tedy jen málo zasahuje do jejich chodu. Poukázala na to například Analýza výzev vzdělávání v ČR, kterou letos připravili sociologové Tomáš Dvořák a Daniel Prokop pro Nadační fond Eduzměna. Značná samostatnost škol je mimo jiné důsledkem zániku okresních školských úřadů a vzniku krajů v roce 2000 a následného přechodu škol k vlastní právní subjektivitě o tři roky později. Tehdy přešly všechny kompetence v základním školství na obce.

Vysoká autonomie škol se projevuje třeba tím, že neexistují pravidla pro hodnocení škol ze strany zřizovatele. „V celém systému není nikdo, kdo by garantoval kvalitu vzdělávání za větší územní celky. Tím, že nikdo nekontroluje kvalitu škol, může docházet ke koncentraci problémů v určitých školách, kde se akumulují žáci s horším prospěchem nebo s horším rodinným zázemím a podobně,“ upozorňuje sociolog Tomáš Dvořák, jeden z autorů zmíněné studie. V důsledku toho se prohlubují rozdíly mezi jednotlivými regiony a školami.

Miroslav Hřebecký, programový ředitel vzdělávací společnosti EDUin
Miroslav Hřebecký, programový ředitel vzdělávací společnosti EDUin

V situaci, kdy mají žáci dobré známky, ředitel školu vede dobře a učitelé kvalitně učí, je podle programového ředitele vzdělávací společnosti EDUin Miroslava Hřebeckého naprosto správně, že mají školy tak vysokou autonomii a stát do jejich chodu nezasahuje. Problém nastává tehdy, když instituce nemá dobrého ředitele. V takovém případě není nikdo, kdo by jí ve zlepšení stavu pomohl. Mezi školou a státem totiž není nikdo, kdo by dohlížel na to, jak si škola vede – kromě státní České školní inspekce, která však chodí na komplexní kontrolu pouze jednou za šest let.

„Pokud je ředitel kvalitní, čím větší bude mít autonomii, tím líp. Pokud ovšem nefunguje jako pedagogický lídr, zajímá se například jen o výsledky žáků v testech a už ho nezajímá, jak se děti ve škole cítí, pak je to, že mu nikdo nemůže mluvit do chodu školy, špatně,“ říká Hřebecký.

Z toho důvodu je podle ředitele Základní školy Karlovy Vary Petra Kordíka velmi důležité, aby zřizovatelé ředitele pečlivě vybírali a aby výběrová řízení byla kvalitní.

Kvalitu ředitele má zřizovatel šanci ovlivnit hlavně při jeho výběru. Proto musí dobře vybírat

Petr Kordík, ředitel Základní školy Karlovy Vary

V minulosti byl problém s tím, že zřizovatelé často vybírali do vedení školy ředitele na základě známosti. Jednalo se třeba o příklady, kdy se členové výběrové komise s daným ředitelem znali a souznili s jeho politickou příslušností. Jeho vize ohledně vedení školy už je však tolik nezajímala. Od května tohoto roku platí vyhláška ministerstva školství, která by takovým situacím měla zabránit. Vyhláška má zajistit, že se porota musí zabývat odborností uchazeče. V porotě nyní vždy musí sedět dva odborníci vybraní Českou školní inspekcí, která může nominovat třeba i psychologa nebo personalistu. Novela také zavedla témata pro řízený rozhovor s uchazečem, která se zaměřují na pedagogické aspekty práce ředitele školy nebo jeho představy o vedení pedagogického sboru. „Věřím, že většina zřizovatelů se už spálila a dnes vybírají spíše podle kvality, a ne na základě toho, s kým se kamarádí,“ dodal Kordík.

Uchazeči o práci ředitele
Zdroj dat: ČŠI

Autonomie přetěžuje ředitele

Odvrácená tvář vysoké samostatnosti škol může podle Arnošta Veselého z Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy spočívat třeba v tom, že ředitelé jsou často přetížení. Nestíhají proto být pedagogickými lídry, což je přitom jejich nejdůležitější úkol. „V Česku mají ředitelé v mezinárodním srovnání mnoho pravomocí, ale zároveň na jejich bedrech leží neskutečně mnoho odpovědnosti a povinností,“ říká Veselý.

Mimo to, že ředitelé zodpovídají za vyučování, mají na starosti také třeba personální obsazení, administrativu, komunikaci s rodiči žáků a úřady, rekonstrukci budov a mnoho dalších záležitostí. „Zodpovědnost ve školské oblasti v takto širokém rozsahu prakticky v evropských zemích nenajdete. Pod relativně vysokou autonomií se ve skutečnosti skrývá obrovská byrokratická zátěž a nabalování dalších povinností pro vedení škol, které ve svém důsledku mohou destabilizovat školský systém v ČR,“ míní ředitel Základní školy v Ústí nad Labem Michal Ševcovic.

Jak upozorňuje Veselý, spousta obcí však na větší podporu škol nemá čas ani prostředky. „Jenom základní školy mají více než 2500 různých zřizovatelů. Naprostá většina jich jsou malé obce, které zřizují pouze jednu školu. Od nich opravdu nelze realisticky očekávat velkou podporu,“ říká Veselý. Jenom asi sto měst podle něj zřizuje pět a více škol. „Tato města mají větší kapacitu pro to, aby se školstvím trvaleji zabývala,“ podotýká Veselý. Podle zmíněné analýzy výzev vzdělávání nemá zřizovatele, který by se v oblasti vzdělávání adekvátně orientoval, šedesát procent ředitelů základních škol. „Pokud je zřizovatelem větší město a zřizuje více škol, má i větší zkušenosti a kapacity podporovat školy a ředitele. Tuto podporu ale nemají školy v menších obcích a tím se zase zvyšují rozdíly mezi školami,“ upozorňuje sociolog Dvořák.

Arnošta Veselého z Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy
Arnošt Veselý, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy

Přesto se v tuzemsku najdou obce, které se snaží ulehčovat ředitelům práci. Pomáhají jim s ekonomikou, administrativou či pochopením nových zákonů. „Snažíme se maximálně zjednodušovat nové zákony. Již mnoho let se také účastníme všech finálních inspekčních kontrol a společně s řediteli i inspektory řešíme jejich závěry. Město také ze svého rozpočtu podporuje financování školních psychologů na všech sedmnácti zřizovaných školách,“ uvádí vedoucí odboru školství Pardubic Ivana Liedermanová jako příklad toho, co dělají Pardubice pro školy nad rámec svých povinností.

V zahraničí však podle Dvořáka existuje silnější, a především systematičtější podpora. Například ve Finsku funguje Národní rada pro vzdělávání, která školám radí v případě potřeby. „Často se v tomto smyslu hovoří o takzvaném středním článku v řízení školství. Ten v Česku chybí,“ říká Dvořák.

Do budoucna by se to však mohlo změnit. Skupina odborníků totiž v  současné době připravuje novou strategii vzdělávání do roku 2030. Střední prvek řízení, tedy někdo, kdo bude stát mezi ministerstvem a školami a bude jim poskytovat podporu, je často skloňovaným tématem. „V tuto chvíli mezi státem a ředitelem nikdo není. Jenom Česká školní inspekce. Neexistuje ale žádný předpis, který by přikazoval zřizovateli, aby se zajímal o rozvoj výuky ve svých školách,“ říká programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký.

Ideální by bylo, kdyby odborníci byli na úřadu v každém okrese. Tito lidé by spadali pod ministerstvo a sledovali by, které školy podle závěrů inspekce potřebují pomoc a těm ji poskytovali. Pomohli by jim stanovit priority, analyzovat vize školy, konzultovali by problémy přímo s řediteli,

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin

Ředitelé by podle něj věděli, že na rozdíl od inspekce jim od konzultantů nehrozí žádný postih, a mohli by se jim tak reálně svěřovat s tím, co se škole nedaří. „To inspekci většina ředitelů neřekne. Tito odborníci by jim přitom mohli doporučit další mentory, třeba konzultanty inkluze nebo cizinců. Tito lidé by taky mohli pomáhat zřizovatelům vybírat kvalitní ředitele,“ dodal Hřebecký.

Konzultanty už také vytipovaným školám zajišťuje Národní institut pro vzdělávání. Jejich úkolem je provést vedení škol celým procesem strategického řízení a plánování. Po dobu dvou let školám pomáhají stanovit vize, formulovat vzdělávací cíle a pomáhat jim vytyčené cíle naplnit. Od spuštění projektu v roce 2016 se na téměř stovce škol vystřídalo již 65 konzultantů. V plánu je také spuštění on-line poradenství pro školy. Do budoucna by tedy tuto formu podpory mohlo dostávat mnohem víc škol než doposud.


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form