Školy se věnují hlavně podprůměrným žákům, ty nadané zanedbávají

Mimořádně nadaní žáci mají tak trochu smůlu.

article_14

Poradny nestíhají a nadání dětí často zpochybňují

Pedagogicko-psychologické poradny, výchovné poradkyně, individuální plány, asistenti. To vše se točí zejména kolem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ti mimořádně nadaní mají tak trochu smůlu. V lepším případě jsou odsouzeni k samostudiu, v horším případě k mnohaleté nudě nepodmíněně. Kvůli nepozornosti bývají neprávem ocejchováni jako ADHD a především má společnost zato, že když jsou chytří, tak si přece poradí sami.

„Školy a školská zařízení vytvářejí podmínky pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů,“ stojí ve školském zákoně. Když se zeptáte ministerstva školství, zda školy péči o mimořádně nadané děti zanedbávají, kategoricky to odmítá a odkazuje na nejrůznější podpůrná opatření.

Mezi nimi je například vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Hovoří o tom, že nadaným žákům lze rozšířit obsah vzdělávání, obohatit, rozšířit a prohloubit učivo nad rámec školního vzdělávacího programu, stimulovat procesy objevování a vyhledávání dalších souvislostí a vazeb. Pro nadané žáky může ředitel školy vytvářet skupiny, ve kterých se vzdělávají žáci stejných nebo různých ročníků školy v některých předmětech. Nebo že nadaní žáci se mohou se souhlasem ředitelů příslušných škol současně vzdělávat formou stáží v jiné škole stejného nebo jiného druhu.

Kolik je v Česku žáků se speciálními potřebami?


Ve školním roce 2018/2019 byl počet diagnostikovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na základních školách 120 845 (12,8 procenta), žáků se zdravotním znevýhodněním 23 436 (2,5 procenta) a žáků se sociálním znevýhodněním 14 305 (1,5 procenta), zatímco počet mimořádně nadaných žáků pouze 894 (0,1 procenta). V předškolním vzdělávání bylo podle údajů inspekce identifikováno v celém Česku jen 14 mimořádně nadaných dětí.

A teď se zeptejte maminek mimořádně nadaných dětí. „No, čte se to hezky, že?“ usmívá se jedna. „Ale zní to trochu jako sci-fi.“ „Tak náznaky tam byly, ale vypadalo to, že po nich chci něco naprosto nevídaného a že na to nejsou zařízení,“ přidává se třetí.

Pro ty, pro koho jsou soudy maminek moc subjektivní a prohlášení ministerstva zase příliš úřední a loajální, nechme promluvit Českou školní inspekci a její objektivní údaje. Ta se totiž při svém sledování a hodnocení vzdělávání dlouhodobě zaměřuje také na podporu nadaných, talentovaných a mimořádně nadaných dětí, žáků a studentů.

Její data například ukazují, že zatímco nadaných žáků v základním vzdělávání by měla být nejméně dvě procenta populace, podíl těch diagnostikovaných je pouze 0,1 procenta. „Podíváme-li se na počty identifikovaných mimořádně nadaných žáků v základním vzdělávání, zjistíme, že jsou násobně nižší, než jaký je předpoklad mimořádně nadaných žáků v populaci,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Předpokládaný počet mimořádně nadaných žáků v základním vzdělávání
Zdroj: Česká školní inspekce
25.00020.00015.00010.0005.0000 2014/2015 2015/2016 2016/2017 2017/2018 2018/2019 Očekávaný stav Skutečný počet mimořádně nadaných 1023 998 1065 1116 894 Skutečný počet Očekávaný stav 25.000 20.000 15.000 0 10.000 5.000 2015/2016 998 2016/2017 1065 2017/2018 1116 2018/2019 894 2014/2015 1023

 

„Z nejrůznějších šetření se ukazuje, že oblast podpory a vzdělávání nadaných žáků je ve školách stále spíše v počátečním stádiu a ve srovnání se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tato oblast v praxi mnohem méně akcentována a mnohem méně podporována. A to jak na úrovni vlastní práce škol, tak i na úrovni systémových opatření na centrální úrovni,“ konstatuje Andrys.

Přesto je podle něj na centrální úrovni situace dnes přece jen lepší než například při novelizaci školského zákona v roce 2016. Důvodů, proč se zatím podpora talentovaných nedaří, jak by měla, je více a patří k nim podle něj i některé objektivní překážky.

Jak poznat nadaného žáka

Vezměme to pěkně od začátku. Do první třídy se chystá dítě, které již umí číst, psát a počítat. Někteří rodiče takovým dětem na jejich zvídavé dotazy po písmenkách a číslech říkají: „Nebudu tě učit, pak by ses ve škole nudil! Co by si s tebou paní učitelka počala?“ Od učitelek ve školkách většinou slyší to samé.

Výjimkou jsou Montessori školky, které umožňují rozvíjet čtení, psaní či počítání již v tu chvíli, kdy o ně děti mají zájem. Ostatně už jejich zakladatelka Maria Montessori ve svých pracích vydaných zhruba před sto lety zmiňovala, že děti se začínají zajímat o čtení nebo počítání už okolo čtvrtého roku života.

„Pokud se dítě samo ptá, samo se pídí po informacích a je to pro něj důležité, pak by ho rodiče neměli v žádném případě brzdit. Není nutné děti do čtení a psaní před nástupem do školy tlačit, jak někteří rodiče dělají, ale pokud si za tím dítě jde samo, tak ho od toho rozhodně nezrazovat. Nemělo by to dobrý dopad na jeho psychiku,“ říká Monika Stehlíková, specialistka a konzultantka pro nadané děti a dospělé, lektorka a pedagožka, autorka knih. Život s vysokou inteligencíNadané dítě. „Stejně jako dítě, které před písmenky upřednostňuje kreslení nebo zpěv, také nebrzdíme s tím, že bude napřed o výtvarce nebo hudebce,“ dodává.

Monika Stehlíková, specialistka a konzultantka pro nadané děti a dospělé, lektorka a pedagožka
Monika Stehlíková, specialistka a konzultantka pro nadané děti a dospělé, lektorka a pedagožka

Nicméně ti opravdu mimořádně nadaní se tyto dovednosti stejně naučí sami. A po počátečním nadšení ze školy se dříve nebo později skutečně začnou nudit. Chyba ovšem nespočívá v předčasných znalostech, ale v nedostatečně nastaveném vzdělávacím systému. Výjimku opět tvoří Montessori pedagogika na školách, několik málo škol zaměřených na nadané či učitel-nadšenec, jenž se dotyčnému zkouší věnovat individuálněji i ve třídě s dalšími třiceti žáky. Většinou se ale učitelé věnují hlavně těm pomalejším.

Angažovaný rodič může chtít pro své talentované dítě speciálnější přístup, jenže záleží jen na libovůli kantora. Chtějí-li vzít rodiče rozhodování aspoň trochu do svých rukou, musí se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu. V ní musí žák absolvovat vyšetření a pakliže mu diagnostikují mimořádné nadání, mohou rodiče vytvořit se školou individuální vzdělávací plán.

A zde tkví první problém. Jak již bylo řečeno, identifikováno bývá jen minimum takových žáků. Učitel ví, že i kdyby na takové dítě upozornil, stejně na něj nebude mít čas navíc. Rodiče se zase mnohdy zdráhají do poradny zavolat, protože se obávají reakcí odborníků i okolí, že mají o svém dítěti tak vysoké mínění a chtějí pro něj „něco extra“. Mnohé poradny si s těmito jedinci nevědí rady, protože se k nim dostanou jen zřídkakdy.

Poradny nestíhají a nadání dětí často zpochybňují

Když se zeptáte maminek takových dětí, i z některých jejich zkušeností vyplývá, proč jsou čísla „diagnostikovaných talentů“ tak malá.

„Dcera uměla od roku a půl poznávat písmenka, od tří let číst. Postupně začala i psát, počítat stále těžší příklady, pak ji chytnul zeměpis - hlavní města, vlajky. Ve školce se trochu stranila kolektivu, s vrstevníky si moc nerozuměla, byla dost plachá. Jelikož ve školce doháněla sociální inteligenci, její intelekt jsme neřešili,“ vypráví Markéta.

Pak přišla škola a první dva měsíce se tam její dcera se zájmem rozkoukávala. Jenže když došlo na klasickou výuku a ona zjistila, že následující měsíce se budou všichni učit to, co ona už několik let umí, nastaly potíže. „Dcerka se mě každé ráno nešťastně ptala, proč má jít do školy, když se tam stejně nedozví nic nového. Podívala se na poslední stránku všech učebnic a zjistila, že ani tady nenajde nic nového a pro ni zajímavého. Ta vize, že to takhle půjde den co den, stovky dnů, byla pro ni hodně deprimující.“

image

Rodiče může odradit i první telefonát s pedagogicko-psychologickou poradnou. „Odhodlávala jsem se k němu dlouho, zdráhala jsem se říct: ‚Mám mimořádně inteligentní dítě,‘“ líčí Markéta. Zavolala až ve druhé třídě v momentě, kdy dcerka udělala hned po osmých narozeninách IQ test Mensy pro děti ve věku 8-14 let podle výsledků lépe než 99 procent populace.

A také ve chvíli, kdy velmi vstřícná třídní učitelka měla spoustu nápadů, jak dcerce pomoci, ale bez řádných papírů se bála cokoliv udělat. Prý se to hodnotí jako přestupek, tedy její minus, nikoliv plus za snahu a kreativu. Když poradně vylíčila svůj problém, odvětili jí, že jsou zavaleni žádostmi o odklad školní docházky, řešením dysfunkcí, úlev či opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. „Paní mi říkala, že tenhle můj problém pro ně není priorita a že se ozvou, až se jim trochu uvolní.“

Zákonná lhůta objednání jsou tři měsíce, tu však málokterá poradna stihne. „Žádostí je mnoho a vydávání zpráv složité,“ vysvětluje Pavla Picková, koordinátorka péče o nadané děti za Prahu a psycholožka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4. Vydávají totiž dvě zprávy - pro rodiče a doporučení pro školu. „Se školou se musíte předem dohodnout na znění a opatřeních, dále potvrzujeme domácí vzdělávání, úpravy přijímacích zkoušek a maturit,“ vyjmenovává. „Bohužel od kolegů vím, že také stoupá snaha o účelové zařazení do vyšších stupňů opatření, aby dítě dosáhlo na nějaký typ opatření a podobně. Psycholog by si měl umět poradit, ale musí mít dostatečný prostor a klid na to, aby stihl dítě za ty necelé dvě hodiny dobře poznat.“

Markétě se poradna ozvala za půl roku. Při první návštěvě se na ně prý paní psycholožka dívala značně podezřívavě.

Snažila se mi vsugerovat, že jsem jen ambiciózní matka, která má o svém dítěti přehnané mínění. Zdůrazňovala, že takovouto žádost tady několik let neřešili, tak proč si zrovna já myslím, že mé dítě je mimořádné. O dcerce se vyjadřovala s despektem, takže propříště měla z poradny tak trochu hrůzu

Když jí vyjmenovala všechny dceřiny příznaky, psycholožka si povzdechla a začala dlouze hledat v šuplíku. Vytáhla otázky psané na stroji, rozstříhaný obrázek a prázdný list papíru, na nějž měla dcera nakreslit strom. K tomu jim prý dávala řadu otázek, které měly s mimořádným intelektem pramálo společného.

„První verdikt zněl, že sice vykazuje známky mimořádného nadání, ale že ji zcela nepřesvědčila, že by to mělo být na individuální plán. Papíry jsme na to žádné nedostaly. Takže kamarádky, co o návštěvě poradny z podobných důvodů také uvažovaly, jsem zrazovala, ať tam raději nechodí – mimořádný intelekt zpochybní, dítě rozhodí a navrch mu ještě přišijí nějakou tu diagnózu,“ pokračuje Markéta.

Podobně se vedlo i mamince Alici. Po návratu ze zahraničí, kde s dětmi několik let pobývala, žádala poradnu o názor, má-li syn nastoupit do druhé nebo třetí třídy. Také on četl, psal a počítal již ve školkovém věku a své znalosti velmi rychle prohluboval. Psycholožka chlapce otestovala a diagnostikovala, že jde o dítě tzv. mimořádně nadané. „Nicméně řekla, že netuší, jestli syn umí učivo druhé třídy, a není oprávněna to testovat - to by musela pedagožka, která tam ale není. Vypadalo to, že chybí celé prázdniny. Takže doporučila, aby syn nastoupil do druhé třídy školy pro mimořádně nadané děti, což jsem odmítla, protože by musel v osmi letech 40 minut dojíždět. Zprávu mi nenapsala, protože ji přece nepotřebujeme, když nastoupí podle věku a do normální školy,“ vypráví Alice.

Mensa - Logická olympiáda 2019
Mensa - Logická olympiáda 2019

Rodiče se nesmí nechat odbýt

Obě maminky čekalo druhé kolo potýkání s poradnou. Markétě se ozvali sami, když dcerka už chodila do třetí třídy. Přišly jim nové testy na diagnostikování těchto dětí, tak je chtějí na dceři vyzkoušet. Ty u ní skutečně potvrdily mimořádný intelekt. „Paní se najednou chovala velmi mile a už nás uznávala jako právoplatného klienta. Jenže než vše vyhodnotili a zpracovali, tak už dávno běželo druhé pololetí a oni říkali, že to už nemá cenu, prý až od nového školního roku. Ale nemám to poradně za zlé, ona je skutečně zavalena žádostmi, mnohdy zbytečnými - maminky často chtějí odklady či úlevy za každou cenu. My jsme chtěli pravý opak – tedy dítě akcelerovat a ‚naložit‘ mu víc, a to asi není zvykem.“

Do poradny zavítala znovu i Alice, když syn chodil do třetí třídy a hrozně se nudil. Zkušebně začal chodit na matematiku se čtvrťáky, měl zde samé jedničky a i mezinárodní soutěž Matematický klokan vypracoval nejlépe ze všech čtvrťáků. „Ředitelce se to však nelíbilo, vadilo jí, že na to nemá papír, takže to vlastně dělá nelegálně. Prosila jsem tedy psycholožku, ať napíše zprávu, na což mi odpověděla, že testování proběhlo před rokem a půl, a že ho tedy potřebuje otestovat znovu. To, že má dítě dobré výsledky, ještě podle ní automaticky neznamená, že je to pro něj vhodné.“

Testy znovu potvrdily mimořádné nadání, řešilo se přeskočení ročníku. „Oznámila nám, že na to má, ale že máme zvážit, jestli to zvládne sociálně. Pokud ano, tak prý ten papír napíše - že ho sice nikdy v životě nepsala, ale že zkusí někde zjistit, jak se to dělá,“ líčí pobaveně Alice. Dodává, že jí připadaly směšné i některé dotazy poradny, například jakým způsobem rodila či v kolika měsících se plod v břiše začal otáčet.

Konzultantka pro nadané děti Monika Stehlíková důrazně doporučuje: „Rodič se každopádně nesmí nechat odbýt. Často to vypadá tak, že si jak škola, tak poradenské zařízení stěžují na nedostatek času. Slyšela jsem například: ‚Hlavně mu tam to nadání nepište, my tady na to nemáme čas.‘ Bohužel na to doplácí děti. Odborníci by měli křičet po systémových změnách, aby bylo možno nadaným dětem nabídnout péči.“

„Je zcela evidentní, že pro podporu vzdělávání nadaných je stěžejním předpokladem jejich identifikace, protože jinak Česká republika ztrácí významný potenciál,“ upozorňuje Ondřej Andrys z České školní inspekce. „Obecně se ukazuje, že český vzdělávací systém zatím z různých důvodů neumožňuje plně využít potenciál každého žáka a směřovat jej k dosažení co nejlepších vzdělávacích výsledků,“ dodává.

Ani dítě s individuálním plánem nemá vyhráno

Markétina dcera měla podle individuálního vzdělávacího plánu chodit na matematiku o ročník výše a mít rozšířenou výuku češtiny. Jenže kvůli tomu, že by pak chyběla na jiné předměty ve své třídě a dělalo by to zmatek, zbyla z toho jedna hodina týdně, kdy matematika probíhala v obou třídách ve stejnou dobu. Vše prý mohlo začít až poté, co lejstro podepsali všichni její učitelé, včetně tělocvikářky.

Třídní učitelka byla velmi vstřícná a ve zbývajících hodinách matematiky nechala dcerku, ať jede podle kreativnější a přemýšlivější Hejného metody. Na češtinu jí škola nakoupila knížky věnující se hravým způsobem českému jazyku a jeho používání. Vše probíhalo na principu samostudia – dcera vypracovávala Hejného cvičebnici a když jí nebyla jasná nějaká metoda, našla si ji v učebnici. Na češtině si pročítala zakoupené knihy a občas ji učitelka upozornila, že teď má dávat pozor na probíranou látku i ona, protože jde o novou věc, kterou by nemusela znát.

„Bylo to asi maximum, čeho se za daných okolností dalo dosáhnout. Učitelka se jí těžko mohla věnovat víc, když byla sama na třicet dětí nejrůznějšího intelektu. Navíc Hejného cvičebnici jí opravovala doma ve volném čase, kvůli dcerce šla na kurzy věnované vzdělávání mimořádně nadaných dětí, hlásila ji na nejrůznější matematické a literární soutěže. Ideální by byl samozřejmě asistent, který by těm rychlým žákům rozšiřoval obzory a dával by jim stále nové a nové podněty, a tudíž smysl jejich školní docházce. To je ale asi finský sen,“ říká Markéta.

image

Podobně se vedlo i Alici a jejímu synovi. Ten sice mohl chodit na všechny hodiny matematiky do vyššího ročníku, dokonce se kvůli němu i slaďoval rozvrh - na druhou stranu ho ale učitelka nutila, aby měl hotová i všechna cvičení ve svém ročníku. „V češtině zase musel dávat pozor při čtení, aby každou chvíli věděl, kde zrovna třída slabikuje, což ho dost ubíjelo. Ulevilo se mu s příchodem nové učitelky, která ho posadila do zadní lavice a nechává ho tam žít a studovat si, co se mu zrovna chce,“ popisuje Alice.

Syna ale podle ní mrzí, že ho učitelka nevyvolává a že si nemá s kým popovídat o tom, co se při samostudiu dozvěděl. Kdykoliv se se školou bavila, jak by mohli syna rozvíjet, řekli jí, ať ho pošle na „nějaké kroužky nadaných dětí, ať je aspoň po škole mezi svými“. „Když jsem se ptala, co přesně tím myslí, tak řekly, že Mensa určitě něco organizuje, ať se podívám. Nicméně za zlé jim to nemám. S třiceti dětmi ve třídě se dá opravdu velmi těžko ještě vymýšlet speciality pro nadané dítě,“ dochází Alice k podobnému závěru jako Markéta. Tempo totiž zpravidla určuje nejpomalejší žák ve třídě, rozhodně ne ten nejrychlejší.

Pro podprůměrné ano, pro nadprůměrné ne

Podle psycholožky Pavly Pickové, jež v Praze koordinuje péči o mimořádně nadané děti, může školské poradenské zařízení takovým jedincům doporučit individuální vzdělávací plán, případně škole přispět na pomůcky včetně například mikroskopu, preparačních souprav či přístupu do databází. „Dokonce lze přispět na pronájem odborného pracoviště, třeba laboratoře. Co ale chybí, je prostor pro přímou práci s dítětem. Často mu nestačí jen akcelerace o rok výš, potřebují si s někým o svých nápadech povídat, mít zpětnou vazbu. Zde by se s výhodou dalo využít podpůrné opatření pedagogická intervence, to však aktuálně nelze dětem s nadáním, ovšem bez speciálních vzdělávacích potřeb,“ vysvětluje.

Dítě se SVP a s mimořádným nadáním totiž stojí ve školském zákoně i ve vyhlášce vedle sebe, neřadí se do jedné kategorie. „Nicméně výklad je nejasný, a tudíž i nastavování opatření pro kolegy z těchto zařízení nepřehledná,“ upozorňuje Picková. Na nedávném setkání národních garantů péče o nadané jim zástupce ministerstva školství potvrdil, že nadaní žáci skutečně nemají stejná podpůrná opatření jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. „To znamená, že nadaný a mimořádně nadaný nemůže dostat asistenta pedagoga, případně pedagogickou intervenci, tedy příspěvek na hodinu, kdy s ním pracuje učitel individuálně, pokud nemá ještě jiné speciální vzdělávací potřeby, tedy poruchy učení nebo chování - dyslexii, dysgrafii, ADHD, PAS a podobně.“

Tuto skutečnost kritizuje Česká školní inspekce, vadí jí i nízká systémová podpora vzdělávání nadaných obzvláště v minulých letech. Upozorňuje zejména na nerovnost v přístupu k inkluzi. „V rámci debat o inkluzi a nastavování parametrů pro inkluzivní vzdělávání se všechno dominantně vztahovalo ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání nadaných nebylo v centru pozornosti. Přitom v kontextu inkluzivního vzdělávání musí jít o vzdělávání žáků z obou stran spektra, čili jak žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tak žáků nadaných, talentovaných a mimořádně nadaných. To byla velká chyba, kterou je třeba postupně napravovat,“ konstatuje náměstek ústředního inspektora Ondřej Andrys.

Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora
Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora

Psycholožka Pavla Picková to odůvodňuje i tím, že péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami mimo nadání má v českém poradenství velkou tradici, systematická péče o nadání je ale mnohem mladší. „Ostatně já sama jsem koordinátorkou až od roku 2009. Stále také ještě panuje i v odborné veřejnosti názor, že nadaný toho mnoho nepotřebuje,“ dodává.

Rovná práva pro podprůměrné i nadprůměrné děti prosazuje i konzultantka a lektorka pro nadané děti Monika Stehlíková. „Mají stejné právo jako každé jiné dítě ve třídě se rozvíjet svým tempem, systematicky a plnohodnotně. Nám dospělým by mělo jít o spravedlnost v tom nabídnout každému vzdělávání založené na adekvátním rozvoji kompetencí a potenciálu. Není možné nikoho opomíjet.“

Nudou to začíná, psychickými problémy pokračuje

Obě citované maminky se na školskou poradnu obrátily, když se dítě začalo ve třídě neúnosně nudit a postrádalo smysl školní docházky. Specialistka Monika Stehlíková upozorňuje, že nudou to pouze začíná, a když se problém neřeší, po několika letech z toho mohou vzniknout závažné psychické problémy. „Dostavuje se nedostatek sebevědomí - ostatně jak ho taky rozvíjet, když nepřekračuji své limity -, sebepochybování, školní fobie, demotivace a ztráta smyslu.“

Problém podle ní spočívá i v tom, že nadané dítě mnohem hůře nudu zvládá a může ho psychicky velmi rozhodit. „Je pro něj totiž velmi důležitá seberealizace, bývá energické, tedy než dojde k demotivaci, má vyšší potřebu stimulů, je na sebe náročné až perfekcionistické, potřebuje se posouvat stále kupředu,“ popisuje.

Mensa - Logická olympiáda 2019
Montessori Andílek

Vadí jí i to, jak se někteří učitelé k nadaným dětem chovají. „Způsob chování a komunikace učitele jsou důležité, u nadaných dětí však zásadní. Znám případy, kdy nadané děti rezignovaly na svůj potenciál, neboť se s nimi zacházelo nerespektujícím, urážlivým až ponižujícím způsobem. Nuda bohužel někdy není to nejhorší,“ říká Stehlíková.

Mimořádně nadané děti také často končívají s diagnózou ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Jejich nepozornost a vyrušování jsou přičítány této poruše, nikoliv prostému faktu, že se nudí a jsou nešťastní z pomalého tempa a nízké úrovně vyučování.

Scénář bývá podobný. Škola neodhadne, že se jedná o nadané dítě, tudíž dítěti není nabídnuta úprava vzdělávání. Když to trvá déle, dítě se začne chovat neadekvátně. „Nikoho by nebavilo dělat práci, která je hluboko pod úrovní jeho schopností. A pak už jen ‚schytává‘ všelijaké mylné diagnózy od poruchy chování, přes ADHD až někdy k autismu. Takové dítě a celá jeho rodina pak končí v úplném rozkladu. Nevím, jestli si to všichni uvědomují,“ apeluje Stehlíková. Markéta přidává svou zkušenost:

Poradna dceři diagnostikovala dysgrafii. S diagnózou jsem nesouhlasila, přinesla jsem jim ukázat vzorně vyplněné písanky z první třídy, kdy psaní dcerku bavilo, protože psací písmena předtím neuměla. Marně jsem je upozorňovala, že dysgrafie je neschopnost napodobit tvary písmen, ne čmárání jako vyjádření nudy a nespokojenosti. Prostě čmáře, takže je dysgrafik a hotovo, hlavně že ji máme onálepkovanou

„Stále přetrvává to, že na prvním místě na dětech hledáme problémy, nedostatky a poukazujeme na ně. Někdy až tak, že dítě samo sebe vnímá jako snůšku chyb a vůbec si neuvědomuje ten dar, který má, že je mimořádně nadané,“ potvrzuje její slova specialistka Monika Stehlíková.

Učitelé nejsou na vzdělávání mimořádných talentů připraveni

Podpora nadaných a mimořádně nadaných žáků nicméně i v Česku doznala určitého pokroku, zvláště v posledních letech. Jak upozorňuje ministerstvo školství, v souladu s požadavkem Koncepce podpory rozvoje nadání a péče o nadané pro období let 2014–20 byla v roce 2015 pod vedením Národního ústavu pro vzdělávání ustavena skupina krajských metodiků péče o nadané – pedagogů.

„Každý ze čtrnácti krajů České republiky reprezentují v celorepublikové skupině dva pedagogové, specialisté na oblast vzdělávání nadaných. Jejich hlavním úkolem je zajišťovat metodickou podporu pedagogických pracovníků mateřských, základních a středních škol při vzdělávání nadaných dětí a žáků v příslušném kraji. Kromě toho jsou tito pedagogové zapojeni do činnosti Krajské koordinační skupiny, která na úrovni kraje koordinuje, iniciuje, stimuluje, a podporuje aktivity zaměřené na podporu nadaných dětí a žáků. Členy krajské skupiny jsou dále zástupci psychologů, speciálních pedagogů, koordinátorů pro oblast soutěží a zástupců České školní inspekce,“ vyjmenovává mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Postupně se také zavádějí Krajské sítě podpory nadání, které poskytují „systematickou a kvalitní nabídku aktivit a služeb pro kognitivně nadané s využitím regionálních kapacit a zdrojů“.

image

Lektorka a konzultantka pro nadané děti Monika Stehlíková mnohé tyto krajské metodiky školila a říká o nich, že jde o lidi na svém místě, kteří dělají, co mohou. „Celý systém školství se však potýká se značným nedostatkem zdrojů. Odborníci hlavně z poraden jsou zavaleni prací a mají dlouhé čekací lhůty.“ Delší dobu se také snaží poukazovat na to, že nadané děti nejsou jen „chytřejší“, ale také jinak myslí, jsou vnímavé, citlivé a mají jiné hodnoty. „A na to se někdy zapomíná. Nejde o to ‚krmit‘ jim hlavu daty navíc. Musíme myslet i na specifika jejich osobnostních a vztahových potřeb. Jsou to tak trochu jiné děti.“

Česká školní inspekce upozorňuje na přetrvávající nepřipravenost učitelů, třeba na nízkou míru sebedůvěry a sebejistoty českých učitelů v dovednostech souvisejících se vzděláváním nadaných a talentovaných žáků.

Aby mohli učitelé úspěšně zvládnout velmi náročné úkoly, které jsou před ně v souvislosti se vzděláváním nadaných kladeny, musí si v prvé řadě věřit. Sebedůvěra českých učitelů je však ve srovnání se zahraničím nízká

Ondřej Andrys, náměstek ústředního inspektora

Podle inspekce to souvisí i se stále dost nízkou účastí českých učitelů na dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. V posledních třech měsících se takového vzdělávání zúčastnilo 43 procent českých učitelů, průměr zemí OECD je 51 procent.

Při podpoře vzdělávání nadaných by měl podle inspekce hrát zásadní roli ředitel. „Právě on je tím, kdo by měl řídit celý pedagogický proces, určovat jeho směr, vyhodnocovat dopady využívaných pedagogických nástrojů a podobně. Měl by být tím často zmiňovaným pedagogickým lídrem.“ Jenže na pedagogické vedení učitelů nemají ředitelé čas. Podle Analýzy výzev českého vzdělávání až 75 procent času věnují provozním záležitostem.

Školní inspekce také upozorňuje na skutečnost, že se prohlubuje míra podpory nadaných a talentovaných žáků mezi prvním stupněm základních škol, kde je výrazně nejvyšší, a ostatními stupni. Později pak chybí jeden ze základních předpokladů, jak více zohlednit žákův talent, tedy individualizace výuky a schopnost stavět žáka do centra vzdělávacích aktivit. Během frontální výuky, která vysoce převládá na druhém stupni a na středních školách, se toho s nadaným žákem moc nepořídí.

Zároveň však náměstek ústředního inspektora dodává, že za několik posledních let vykonalo ministerstvo školství v oblasti podmínek pro systematičtější podporu nadání a podporu škol ve vzdělávání nadaných žáků mnoho důležitých aktivit. Nyní prý záleží na školách, aby se s těmito kroky seznámily a aby pochopily, co všechno můžou k podpoře vzdělávání nadaných využít a jaký servis je pro ně v tomto směru připraven.

Přispívat ke vzdělávání nadaných žáků chce i sama Česká školní inspekce. „Proměna přístupu ke vzdělávání talentovaných, nadaných a mimořádně nadaných žáků je nezbytná. Je zřejmé, že školy potřebují v oblasti péče o nadané intenzivnější podporu,“ shrnuje Ondřej Andrys.

Výjimky existují

Všichni oslovení odborníci se shodují, že přístup k mimořádně nadaným žákům se liší škola od školy a učitel od učitele, neboť vše záleží na lidech a jejich přístupu. Ti, kteří si se vzděláváním „malého génia“ nevědí rady nebo na něj rezignují, neboť již tak řeší neustálý stres při výuce tří desítek různorodých jedinců, však s převahou převládají. A chybí systematický, koncepční přístup, který by zaručoval speciální a citlivý přístup v jakékoliv škole.

Existují tedy samozřejmě i výjimky a příkladná péče o mladé talenty. Třeba Fakultní základní a mateřská škola Barrandov II v Praze. Vedení školy nabízí rodičům otestování IQ dětí v Mense. Zatím se našly asi dvě stovky zájemců napříč první až devátou třídou. Z nich dalo 38 škole vědět, že mají IQ nad 130.

„Mimořádně nadaní žáci pak většinou docházejí na předmět, v němž vynikají, do vyššího ročníku dle individuálního vzdělávacího plánu. Dále máme kroužek pro nadané děti, spolupracujeme s Mensou a v letošním roce čtyři třídy zavedly do matematiky hru Abaku (v podstatě Scrabble s čísly),“ říká výchovná poradkyně na barrandovské škole Jana Vokounová.

Podle ní se přístup k mimořádně nadaným dětem zlepšuje, například zmíněnou logickou hru Abaku používají již dvě stovky základních a mateřských škol po celé republice. Hodně se prý rozvíjí i spolupráce se společností H-mat, jíž se podařilo prosadit alternativní Hejného metodu výuky matematiky do 750 ze 4100 základních škol v Česku.

Mimořádně nadaní se dočkají adekvátní péče také na Montessori školách, které si zakládají na individuálním přístupu k žákům podle jejich schopností. „Žáci mohou ve třídě pracovat dle vlastního tempa, což pro děti nadané znamená, že nemusí dělat to samé, co ostatní děti, ale mohou rozvíjet své zájmy dle svých potřeb a rychlosti. Vzdělávají se ve věkově smíšených třídách, což nadanějším dětem umožňuje se učit od starších, nebo se rovnou zařadit s učivem o úroveň - třídu - výš,“ popisuje Hana Chramostová, ředitelka Montessori škol Andílek z Prahy 5. Nadané děti nejsou dle jejích slov nuceny dělat běžné i nadstandardní úkoly zároveň a za podpory učitele-průvodce pracují na rozvoji svého potenciálu v daném předmětu, který je více zajímá.

Vedoucí učitelka ZŠ Montessori Kladno Zdena Čížková připomíná, že základním principem pedagogiky Montessori je právě vnímání dítěte jako individuální bytosti s určitým potenciálem, který je povinností školy rozvíjet. „Jak tedy pracujeme s nadaným dítětem? Nabízíme mu širší výběr toho, co ho baví a zajímá. Dbáme také na plnění zadaných úkolů, vedeme ho k zodpovědnosti. Má možnost pracovat s dětmi vyššího trojročí, účastnit se některých projektů pro starší děti. Ale mnoho takové práce pro něho najdeme i ve stávající třídě, protože to nám umožňuje nejen připravené prostředí, ale i připravený učitel, pozorovatel a pomocník dítěte,“ shrnuje.


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form