Zdigitalizovali jsme i staré struktury

Zní z jediné české ostrovní školy

  • Pokračovat ve čtení online
article_32

Základní školu Lužec nad Vltavou vede 56letá ředitelka Pavla Kopeluková. Jelikož je ale strojní inženýrkou a učila programování na inovativní pražské průmyslovce, jde v moderních výukových trendech s dobou. Lépe řečeno ji tak trochu předbíhá. Pro technologie si navíc dokázala získat i starší učitele.

Tahle základní škola není nijak obyčejná již vzhledem ke svému umístění. Leží asi sedm kilometrů od Mělníka v Lužci nad Vltavou. Dostat se sem není jednoduché, jedná se totiž o jedinou obec v Česku, která se celá rozkládá na ostrově. Z jedné strany teče Vltava, z druhé vede plavební kanál. Zdejší základka se tak může pyšnit přízviskem „jediná ostrovní škola v republice“. Bydlí tu kolem 1500 obyvatel, školu navštěvuje zhruba 170 žáků.

„Žiju zde od narození. Jsme malá obec, komunita, vidíme si tady do talíře, všechno o sobě víme. Má to své nevýhody, ale také výhody, třeba jsme schopni včas odhalit nějaký zárodek šikany. Jsme tu komunita sama pro sebe, jsme všichni na jedné lodi a z toho plynou užší vztahy s rodiči i žáky a také vlastní bohatý kulturní a společenský program obce. K němu se snaží přispívat i naše škola,“ popisuje raritní ostrovní obec Marta Liška Landová, angličtinářka na druhém stupni. Deset let pracovala v soukromé mezinárodní firmě jako manažerka, ale po druhé mateřské dovolené se rozhodla vrátit ke své původní profesi učitelky. Nastoupila do zdejší základní školy, kam třetím rokem chodil její syn.

„Teď nám tu staví všechny nové mosty, takže do Lužce se dostanete pouze po jediném mostu. A když se tam zasekne náklaďák, tak tam stojíte a stojíte a děti a škola čekají a čekají. To je určitě nevýhoda ostrova,“ líčí ředitelka školy Pavla Kopeluková, která na školu přišla před čtyřmi lety.

Základní škola v Lužci si zakládá na moderních technologiích ve výuce. Najdeme je i na chodbě
Základní škola v Lužci si zakládá na moderních technologiích ve výuce. Najdeme je i na chodbě Foto: ZŠ Lužec

Nejedná se zrovna o standardní pedagožku věkové kategorie 55+. Vystudovala Fakultu strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze, absolvovala doplňující studium zaměřené na učitelství a učila na Smíchovské střední průmyslové škole, která je proslulá svou technickou vyspělostí a inovacemi. Učila tam programování, takže práce s moderními technologiemi ji provází celý profesní život. V Lužci učí také matematiku a i v ní používá digitální technologie.

„Mám tu kantory od 21 do 74 let. Takže neuvěřitelné věkové rozpětí a také pojetí práce. Nicméně i pedagogové, kterým je kolem šedesátky, jsou mladí duchem a většinou se k našim snahám dělat moderní školu přidají,“ říká ředitelka.

Koronavirus nás posunul ještě dál

Letos v zimě si říkala, že by se od září měli zase posunout o kus dál. Stávající způsob výuky už jim začal být těsný. Jenže musela přesvědčit i ty, kteří tu dle jejích slov učí dvacet let a mají za ten čas už vyjeté koleje, které nechtějí opouštět.

„Pak přišel koronavirus a výrazně nám k tomu pomohl. Škola už nikdy nebude stejná. Co by probíhalo během roku formou přesvědčování, prosení a dělání bububu, proběhlo úplně automaticky během prvních čtrnácti dnů koronavirové pandemie. Teď se jen musíme snažit, abychom to dobré, co jsme udělali, uměli přetavit do dalšího roku,“ líčí Pavla Kopeluková. Snaží se nelpět přísně na hierarchii a brát sborovnu jako důležitý poradní hlas. Říká, že s nouzovým stavem se z nich stala skvěle fungující komunita.

Ředitelka ZŠ Lužec nad Vltavou Pavla Kopeluková zavedla moderní technologie na škole již dávno před koronavirem
Ředitelka ZŠ Lužec nad Vltavou Pavla Kopeluková zavedla moderní technologie na škole již dávno před koronavirem Foto: Archiv Pavly Kopelukové

Již před vyhlášením nouzového stavu ve třídách používali moderní technologie a internet, ale na vkus ředitelky, která dlouhá léta učila programování na inovátorské střední škole, pořád dost málo. A to tu mají i takové předměty jako design a technologie a od šesté třídy modelují a tisknou na 3D tiskárně. „Akorát tedy narážíme na rámcové vzdělávací programy. Svět se pohnul, ale ony ne. Takže žáci dostávají úplně jiné kompetence, než budou v životě potřebovat. Programy nám nedávají příliš volnosti, takže tenhle předmět musíme mít třeba na úkor jedné hodiny fyziky,“ vysvětluje ředitelka. Ta by chtěla, aby se technologie staly pro žáky samozřejmostí. Protože až vyrostou, v jejich osobním i pracovním životě zkrátka samozřejmostí budou.

Pro někoho však i původní úroveň digitalizace naopak byla víc než dost. Eva Zemanová na škole v Lužci učí přírodopis v pátém až devátém ročníku, kromě toho vyučuje i výchovu k občanství, výchovu ke zdraví a tělesnou výchovu. Většinu profesního života strávila na střední škole v Praze, ale závěr své pedagogické dráhy se rozhodla strávit v Lužci. Bydlí totiž jen deset minut jízdy od školy a nechtěla už složitě dojíždět do Prahy. Když učila na pražském gymnáziu, jediným výkřikem techniky tam byla interaktivní tabule, o niž se prý všichni prali. „Já jsem se o ni moc neprala, byla jsem stará struktura, a to bez uvozovek,“ vypráví. Po nástupu do Lužce ji totiž mladší kolegové zlákali na pár technických novinek. Nejdřív se jich upřímně děsila, ale pak zjistila, že jí nesmírně ulehčují práci.

„Když po mně mladší kolegyně metaly slova jako ‚Kahoot‘ nebo ‚Moodle‘, tak jsem si říkala, co to tady na babušku jagušku zkoušejí, ale pak jsem těmto aplikacím přišla na chuť,“ vypráví. Co ji nedoučily kolegyně, s tím jí pomohl vnuk. Dnes si už nedovede svou práci představit bez testů v Kahootu, který okamžitě vyhodnotí nejen výsledky všech žáků, ale také třeba úspěšnost u jednotlivých odpovědí. Ve svých on-line hodinách dává prostor i jednomu ze žáků, který vlastní elektronický mikroskop a sdílí záběry z mikrosvěta se svými spolužáky. Ostatním zase nabízí svou roli učitele, aby se také zapojili do výuky.

Angličtinářka Marta Liška Landová přišla z moderní firmy, která se snažila odbourat všechno papírování, takže se bála úplně opačné věci než její starší kolegyně – že ve školství narazí na staré struktury a bude muset kopírovat a kopírovat. „Takže jsem si oddechla, když jsem zjistila, že tu neexistuje ani papírová třídnice a že tu mají aplikaci Moodle, kam si mohu ukládat své digitální výukové materiály,“ popisuje.

Marta Liška Landová (vlevo) s kolegyní Barborou Prchalovou a žáky 9. třídy v Řecku v rámci programu Erasmus+, listopad 2019
Marta Liška Landová (vlevo) s kolegyní Barborou Prchalovou a žáky 9. třídy v Řecku v rámci programu Erasmus+, listopad 2019 Foto: ZŠ Lužec

Přechod na dálkovou výuku kvůli uzavření škol přinesl „zúčtování“ pro různé učitelské postupy. „My, co si do virtuálních škol dáváme několik let veškeré učební materiály, jsme si velmi ušetřili práci,“ konstatuje ředitelka.

Z ostrova do světa

Lužec leží tak trochu v izolaci, ale jinak je propojen se světem velmi pevně. Škola totiž patří do eTwinningového společenství, založeného na mezinárodní spolupráci škol. Aby se ale mohla stát tzv. eTwinningovou školou a získat certifikát, musela splnit spoustu kritérií v digitální oblasti, e-bezpečnosti, prokázat inovativní a kreativní postupy v pedagogice, podporovat průběžný profesní rozvoj zaměstnanců či vést žáky ke schopnosti spolupracovat na projektech.

Jejich partnerské školy se nacházejí na Kanárských ostrovech, v Estonsku, Řecku, Polsku a ve Velké Británii. „Šesťáci se těšili v květnu do Estonska, sedmáci do Polska, ale bohužel se vše zrušilo. V září jsme měli jet na Kanárské ostrovy, ale je otázka, zda už ve Španělsku bude z epidemiologického hlediska bezpečno,“ vypráví učitelka Landová. Pro žáky jsou výměnné zájezdy zdarma, hradí je Evropská unie.

Ve škole dbají i na historické povědomí žáků, spolupracují s organizací Post Bellum a natáčejí příběhy pamětníků. U České židovské obce se zase účastní literární soutěže Daniel, loni ji vyhráli dva zdejší žáci. „Jdeme jen do projektů, které jsme schopni dotáhnout do konce a být v nich dobří. Nemá cenu dělat něco jen tak polovičatě,“ prozrazuje jeden ze svých receptů ředitelka. Uspěli i v youtuberské soutěži. Šesťáci v konkurenci velkých škol skončili třetí se snímkem „My a Metráček“, v němž se zamýšlejí nad šikanou.

Na on-line výuku jsme byli připraveni

Angličtinářka Marta Liška Landová postupuje ve své on-line výuce podobně jako dříve ve třídě, neboť i tam již dávala žákům on-line testy, nechávala je soutěžit v aplikacích Kahoot, Quizizz nebo Quizlet či využívala on-line nástroje, s nimiž žáci mohli procvičovat poslech s porozuměním i pořídit záznam vlastního přednesu v angličtině. „A videokonference jsme měli také již dříve, když jsme se v rámci eTwinningu učili i na dálku spolu se zahraničními třídami,“ vyjmenovává.

Když vláda 10. března vyhlásila uzavření škol, byli tudíž v Lužci připravení a přechod na on-line výuku jim trval pouhý týden. Od 18. března už učili on-line a další týden systém dolaďovali, hlavně tedy zapojovali dosud „nedigitalizované“ učitele. „Zatímco jiné školy teprve hledaly, my jsme dolaďovali. Měli jsme velký náskok,“ shrnuje toto období Pavla Kopeluková.

Šetření společnosti Kalibro ukázalo, že pro 38 procent rodin představuje on-line výuka z domova zátěž a pro dalších 29 procent částečnou zátěž. V jediné ostrovní škole v republice si toho jsou dobře vědomi, a proto jeden ze základních postulátů ředitelky po přechodu na distanční výuku zněl: „Budeme na rodiče hodní, mají toho hodně.“ Ten pak rozvádí slovy: „Rodič vaří, pere, má doma děti celý den a bojí se o práci. My jsme doma, máme sto procent zaplaceno, tak se snažíme dobře učit, nedáváme moc úkolů a většinu věcí probereme na on-line hodinách, aby s tím rodič už neměl žádnou práci.“

„V bytě 2+1 jsou zavření dva partneři, kteří na svoji dlouhodobou přítomnost nejsou zvyklí, k tomu dvě děti, mají tam úřad, školu, kuchyni, uklízecí místnost a do toho možná psy, celé týdny se nikam moc nesmělo. To je opravdu pro rodiče šíleně náročná situace. Na rodiče zkrátka musíme brát ohled,“ říká Eva Zemanová.

On-line vaří i zabavují děti ve družině

S rodiči škola komunikuje mimo jiné prostřednictvím Facebooku, který ředitelka pokládá za „šedou zónu“, kde si lze dovolit více než na oficiálních školních stránkách a být méně formální. Dozvíme se tu například, že on-line provozují i družinu – stačí den předem oznámit, co si má dítě druhý den k počítači připravit za materiál, a paní družinářka pak s nimi na dálku vyrábí.

Někdy učitelé s žáky na dálku vaří podle společného receptu. A někdy si s nimi dají i on-line oběd nebo snídani – každý na kameru ukáže, co obědvá či snídá, a obě strany se mohou zažít i takto neformálně a popovídat si o něčem jiném než o učivu. „Já jsem vařila s druháky. Vše jsem měla přichystané na lince, notebook jsem měla opřený tak, že mi snímal ruce, a on-line jsem připravila tuňákový salát. A jelikož jedna druhačka bydlí naproti mně, tak jsem jí donesla na ochutnání a měla jsem to i se zpětnou vazbou,“ usmívá se ředitelka. Akce se osvědčila, zopakuje ji proto s dortem za studena. „Žáci dopředu znají ingredience, které mohou použít, pokud chtějí vařit se mnou. Ale nemusí. Každopádně se u toho bavíme a získáváme k sobě důvěrnější vztah,“ popisuje.

Facebook dokládá, že se žáky vaří i učitelka Eva Zemanová. Jednu hodinu totiž má v poledne, takže se to přímo nabízí. Najdeme tu i „Hru o kredity“, kterou provozují ve výchově  občanství. Zadá vždy několik výrazů, o nichž si žáci ve spolupráci v týmu musí zjistit co nejvíce informací. Podle ní je v předmětech jako občanka, dějepis, zeměpis nebo přírodopis spousta prostoru pro kreativitu. Mnoho učitelů však tvrdí, že sotva stihnou odučit předepsané učivo.

Učitelka biologie či výchovy k občanství Eva Zemanová
Učitelka biologie či výchovy k občanství Eva Zemanová Foto: Archiv Evy Zemanové

„Pokud to budu brát tak, že slepě pojedu školní vzdělávací plán a v noci nebudu spát, že jsem jim nedovykládala všechny brouky, tak pak tady ten prostor opravdu není. Žáci by měli znát to, co je součástí všeobecného vzdělání. Ale jestli zapomenou druhy brouků? Já myslím, že přežijou. Fakt přežijou. Kromě toho si myslím, že v době koronavirové epidemie a sociální izolace je to hlavně o těch vztazích,“ vysvětluje Zemanová.

Na Facebooku běží také projekt „Moje knížka tě nudit nebude“, kde si žáci i učitelé doporučují „koronavirové čtení“. On-line také vytvářejí obrázky a dopisy pro domov pro seniory. Chystají noční čtení. Pedagogové vyhlásí téma, na něž si děti najdou knížku, a večer před spaním z nich budou číst. Existuje však výjimka, kde musí jít podobná zábava stranou – je jí ročník deváťáků, kterým učitelé naopak poskytují především „čisté učení“, aby je co nejlépe připravili na přijímací zkoušky.

Žáci ZŠ Lužec si na Facebooku vyměňují tipy na dobré knížky, vaří on-line s učitelinebo mají společné on-line snídaně se spolužáky
Žáci ZŠ Lužec si na Facebooku vyměňují tipy na dobré knížky, vaří on-line s učitelinebo mají společné on-line snídaně se spolužáky Foto: Facebook ZŠ Lužec

Digitalizace se už nevzdáme

Jelikož škola bez potíží funguje on-line , návrat do lavic před letními prázdninami berou spíše jako ztížení situace. Vedení muselo znovu zcela předělat rozvrhy tříd i jednotlivých učitelů, ředitelku čekalo složité rozhodování, které pedagogy povolat a které ne – obávala se, aby ti, kteří musí do školy, nezáviděli těm, kdo zůstanou doma, či naopak. Složitě také rozepsala každou třídu do dvou až tří malých skupin, zkombinovala jejich program tak, aby v něm bylo místo i pro on-line výuku s dětmi, které zůstaly doma. Zvláštní režim pak sepsala pro deváťáky, kteří potřebují intenzivní dril v matematice a češtině.

Ani po návratu ke zcela běžnému režimu, který se předpokládá od září, však nehodlají některé užitečné on-line nástroje opustit. Například zdlouhavé vysedávání na poradě vystřídají svižné videokonference z domova, jako je tomu nyní. Na dálku pomocí digitálních technologií plánují také doučovat. „Pro mě je lepší, když mi dítě pošle esemesku, že tomu úkolu opravdu nerozumí, a já mu napíšu, ať se připojí, že mu to během pěti minut vysvětlím, než aby se trápilo do druhého dne nebo bylo z toho otrávené,“ vysvětluje Pavla Kopeluková. Připojit se k výuce on-line budou moci příští školní rok děti, které budou nemocné – učitel jim nasdílí obrazovku. Na dálku budou moci probíhat také konzultace pedagogů s rodiči. Odpadne složité hledání termínu, kdy rodič bude moci do školy přijít a kantor na něj nebude muset čekat do večera ve škole.

Převratné změny se však netýkají jen pedagogického sboru, ale i žáků. I když na základce v Lužci mají k moderním technologiím blízko, učení na dálku také pro ně představovalo velkou novinku. „Ze začátku to bylo trochu složité. Než jsme se se všemi aplikacemi seznámili, nevěděli jsme, co dělat a jak vše správně ovládat. Teď jsme si už k tomu našli vztah a funguje to dobře,“ říká deváťačka Simona. „To jo, ale látku nepochopím tak dobře jako ve škole. A taky se to občas seká,“ namítá její spolužák Standa. „Ale jsem rád, že učitele aspoň slyším,“ dodává. „Jenže oční kontakt je oční kontakt,“ přidává se Bára. „Nicméně jsem ale ráda, že se aspoň nějak učíme. Pro nás deváťáky je to hodně důležité,“ uzavírá.


Pojďme pokračovat v tématu
společně

Form